Říjen 2018

Od plastelíny k dnešnímu modelování zvířat

Dnes v 9:52 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ


Je možné, že někteří návštěvníci safariparku si kladou otázku, proč jsem vlastně začal modelovat. Takže pokusím se na to jít mírně chronologicky a snad se mi podaří k tomuto tématu něco napsat.
Coby malý kluk jsem si odjakživa rád hrál s plastelínou. Zde je asi počátek mé modelářské činnosti. Plastelína je pro děti asi jedna z nejlepších věcí, která rozvíjí nejen zručnost, ale i fantazii. Je faktem, že už v té době jsem z ní nejraději tvořil postavičky zvířat a údajně dle vyjádření mých rodičů příbuzných mi to docela šlo.
Zkrátka měl jsem štěstí, že v té době nebyly lákadla typu počítače, tabletů, mobilů atd., v tehdy černobílé televizi (barevné televize v té době hodně úzký profil, protože u nás se začínalo teprve vysílat v barvě) toho zase moc nedávali, a když bylo venku nic moc počasí, tak jsem měl k dispozici na dnešní dobu "obyčejné" hračky, stavebnice, knížky a časopisy, pastelky a blok, plastelínu, nůžky, papír. Takže času a prostoru pro hraní si a tvoření všeho možného jsem měl víc než dost.
Během mých dětských let k tomu všemu začalo poněkud nenápadně sbírání tehdy ještě silně nedokonalých plastových modelů zvířátek made in Hong Kong a tuzemských tzv. "sádrových zvířat", které s dlouhými přestávkami během několika desetiletí let vykrystalizovalo do nynější podoby mého sběratelství. Zkrátka některé záliby z dětství přetrvají.




Vždy mě mrzelo, že firmy většinou od každého druhu zvířete vyrábějí především samce a občas mládě. Samičky většinou chyběly. Další fakt byl, že řadu méně atraktivních a nepříliš známých druhů zvířat se nevyrábělo.
Zlom přišel docela nenadále, když úplnou shodou okolností jsem v roce 2011 vzal po letech do ruky ne plastelínu, ale zkusmo modelit, ze kterého si moje děti vyráběly různé ozdůbky a a panáčky. Z legrace jsem se k nim připojil a jen tak halabala vyrobil sedícího medvídka a ležícího tapíra. Na to konto přes rameno mě sledující moje manželka poznamenala, proč si kromě pořizování originálních modelů zvířat nezkusím vyrobit taky něco vlastního.
Nějak jsem se této poznámky chytil a zkusil nanovo, tentokrát již co nejpečlivěji vyrobit modýlek spícího hrošíka liberijského (model dostal jméno Yala) , který se vcelku zadařil a dodnes ho mám pečlivě uloženého coby modýlek pro štěstí.




Zcela plíživě se z hraní si s potomky stal koníček. Následovala postupně řada více či méně povedených pokusů, které měly za cíl doplnit především chybějící "dámskou" část u jednotlivých druhů zvířat - další liberijští hrošíci, medvědi, horské gorily, samice gaura s mládětem, kasuáři atd. Některé povedenější z těchto prvních modelů mám do dnešních dnů ve sbírce. Celkově spatřilo světlo světa kolem 70 modelů, z nichž zhruba necelou dvacítku jsem vyřadil coby nepovedené. Z tohoto množství jsem daroval celkem tři modely (jedny z prvních sumatránských nosorožců pro kolegovi sběrateli Matymu a mládě pižmoně, které odjelo do Dánska pro kolegyni sběratelku z STS fora).




Samozřejmě roky modelování jsem využil k tomu abych se učil i od jiných modelářů, naučil se trpělivosti, zjistil, jaká modelovací hmota mi vyhovuje (mimochodem v současnosti kombinuji tři materiály - tzv. "tajemství kuchyně") a ustálil si vlastní způsob tvorby modelů a získal určitou zručnost. Postupně jsem začal vytvářet detailnější a složitější modely. Dnes již prakticky mohu říci, že se mi podařilo vychytat původní nedokonalosti v tvorbě a většina mojich současných modelů už je provedením někde jinde oproti mým začátkům s modelitem a splňuje moje představy, jak by měly vypadat. Zkrátka konečně pasují k originálním modelům. Mám tak otevřenou cestu k vybudování opravdu originální sbírky a třeba i další možnosti ....... . Ale o tom až časem.


Sato již není sám

Včera v 20:08 | Safaripark Press |  NOVINKY
Náš samec seraua malého Sato se dnes po dlouhé době dočkal nevěsty. Z Japonska přiletěla samice tohoto malého a vzácného sudokopytníka Michiko. Z vytvoření tohoto páru panuje u nás velká radost.
Vedení safariparku v těchto dnech díky dobrým kontaktům v zahraničí zvažuje případné pořízení druhého páru.
Úprava článku pro asijskou expozici bude následovat v příštích dnech.


CHŘESTÝŠ DIAMANTOVÝ

Včera v 16:33 | Safaripark Press |  SEVERNÍ AMERIKA


Novým zástupcem jedovatých hadů v severoamerické expozici je v létě přivezený samec chřestýše diamantového. Jde již o druhý druh hada z čeledi chřestýšovitých v našem chovu.
Chřestýš diamantový ( též kostkovaný) je největší druh chřestýše. Je to nejjedovatější a zároveň největší jedovatý had Severní Ameriky. Vyskytuje se na jihovýchodě Spojených států, jeho biotopen jsou především suché borové lesy s písčitým podkladem, pobřežní slaniska a vyloženě písčité oblasti (konkrétně jde o suché borové lesy a slaniska americké Floridy a okolních oblastí). Nejdelší nalezení jedinci těchto chřestýšů měřili 251 cm a 244 cm. Dosahují hmotnosti až 12 kg.




Zbarvení chřestýše diamantového je šedé nebo pískové, na hřbetě má světlou kresbu v podobě mřížky nebo několik řad kosočtverců. Živí se hlavně žábami, hlodavci a ptáky. Na lov se vydávají chřestýši za soumraku, kdy si naleznou vhodné místo, odkud mohou ze zálohy zaútočit na svou kořist. Z tlamy vysunou rozeklaný jazyk, který zachycuje pachové částečky kořisti. Lovit dokáže i v naprosté tmě. Pomáhají mu v tom prohlubně na obou stranách hlavy citlivé na teplo (receptory), které detekují teplo kořisti. Přes den se tento chřestýš ukrývá v norách jiných živočichů (např. pásovců, želv atd.).
Chřestýš diamantový je živorodý plaz, u kterého se vajíčka až do okamžiku vylíhnutí vyvíjejí v těle samice, která rodí zpravidla mezi 15 - 20 mláďaty.




Jed většiny chřestýšů obsahuje hlavně hemotoxiny, které způsobují ochrnutí a poškození svalových tkání. Kolem místa kousnutí, které je velmi bolestivé, se objeví zarudlá skvrna, může dojít i ke vnitřnímu krvácení. Jed některých druhů chřestýšů, jako tygří a skvrnitý chřestýš, obsahuje i neurotoxiny, které jsou daleko nebezpečnější. Působí mnohem rychleji a zaútočí na nervový systém oběti. Po takovém kousnutí se rychle dostaví potíže s dýcháním, mluvením, obtížné polykání a celkové ochrnutí. Chřestýš útočí na člověka výlučně v sebeobraně, tedy tehdy, kdy jej ohrožuje, nebo na něj přímo šlápne. Jinak se lidem vyhýbá a při přiblížení začne vydávat varovný zvuk chrastítkem na konci ocasu a syčet. Navíc, jejich jed je pro člověka málokdy smrtelný.

(zdroj informací: Wikipedia, zoo Praha)

OCELOT VELKÝ

Neděle v 12:47 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Od počátku roku 2018 je nově v Safariparku chována další šelma amerického kontinentu - ocelot velký. Jde o mladého samce, kterého se podařilo získat dovozem z Německa. Zda a kdy bude pro tohoto krasavce pořízena samice ne zda tento jedinec bude spíše expoziční zvíře, je spíše otázkou budoucí koncepce budování safariparku pro roky 2019 - 2021.





Ocelot velký je nejrozšířenější malá kočkovitá šelma Ameriky, žijící na většině území pevninské Střední a velké části Jižní Ameriky od severní Argentiny až po jih Severní Ameriky (Texas a Arizona).Obývá travnaté kraje, bažiny, křovinaté a lesnaté území, tropické a subtropické lesy.
Ocelot se vyznačuje výrazně zbarvenou žluto-rezavou srstí s množstvím tmavých skvrn, rozet a pruhů. Celkově je poměrně silně stavěn a má relativně krátký ocas. Dosahuje celkové délky 0,9 až 1,5 metru a hmotnosti 6 až 20 kg. Dobře šplhá a ve dne někdy odpočívá ve větvích stromů, nicméně obecně jde o zemního tvora. Umí velmi dobře plavat.




Ocelot je výhradně masožravec. Na lov se vydává sám v noci. Jeho potravu tvoří různí menší a středně velcí živočichové, především hlodavci, vačice, králíci, ptáci, plazi a ryby. Dokáže zabít i opice, pásovce, lenochody či kapybary.
K páření dochází v říjnu až listopadu, březost trvá okolo 80 dní a samice rodí kolem 3 mláďata, dospívají ve věku 1,5 - 2 roky. Osamostatňují se v roce a půl. Oceloti se dožívají v zajetí až 20 let, v přírodě okolo 15 let.




Kůže ocelotů byla dříve považována za zvlášť cennou. Byly zabity stovky tisíc těchto šelem, což způsobilo výrazný pokles jejich stavu. Ocelot byl IUNC veden jako zranitelný druh od roku 1972 do roku 1996, v současnosti je od r.2017 díky vzrůstu jejich populace veden jako málo dotčený.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Modelování a další záměry do budoucna

Pátek v 20:05 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ
V posledních několika článcích jsem konkrétně naznačil, jakým směrem se bude ubírat moje tvůrčí a sběratelská činnost a především, jak posunout kvalitativně pomyslnou laťku obsahu mé sbírky o něco výše.
Zlatí languři jsou na nejlepší cestě, vznikl článek pro expozici, vyrobil jsem samce a už tvořím samičku s mládětem v náručí a model jdoucí samice. Po nich dokončím odkládanou druhou fosu a ležícího přímorožce šavlorohého. Následně objeví i languři Duk - rodinka, kteří mě při návštěvě zoo Chleby doslova nadchli (zkrátka pan Franěk má mou hlubokou poklonu, dělá to už léta skvěle a bez pomoci EUÚžasný) , bude doplněn pár kahau nosatých o další samici a zkrátka určitě nepřijdou ani antilopy (bez skupinek antilop by safaripark nebyl přece úplný, a tak se nějaký ten model po odmlce objeví).




Zjistil jsem, že asijská expozice nemá jeden legendární druh zvířete - takina čínského, který by stál zcela určitě za úvahu. Takže modelářský záměr mám již zpracovaný na delší čas. K tomu začnu v příštím roce u některých vhodných a povedených modelů zkušebně pořizovat jejich odlitky. Zájem o ně raději neodhaduji (myslím, že ve vší skromnosti se limitně bude blížit spíše nule), jde mi spíše se naučit něco nového v tvůrčí činnosti.
Zaobíral jsem před časem myšlenkou tvorby modelů na 3D tiskárně, ale nakonec jsem došel k tomu, že ruční výroba má daleko více svoje kouzlo a hodnotu.
A teď k mému sběratelství. U hlavních německých značek Schleich a Bullyland kvalita silně upadá, u Schleicha modely začínají vypadat příliš dětsky, nové druhy zvířat se skoro vůbec neobjevují a opakují se jen ty komerčně vděčné. Svou pozornost jsem tedy zaměřil především na Asijské značky a částečně i na Safari Ltd. S německými modely pro budoucnost již spíše moc nepočítám, žít z tradice těmto značkám opravdu dlouhodobě nejde. Zvláště jsem se začal věnovat japonským modelům, které jsou dost netradiční ohledně druhové skladby zvířat. Jde především o druhy jako jsou jeřábi mandžuští, makakové červenolící, orlové východní, serau malý, velemlok japonský, ibis čínský nebo třeba japonská zmije mamushi atd.,které se v safariparku nebo lépe řečeno sbírce již postupně objevují. Je zcela zřejmé, že nikdy nebudu příliš inklinovat k modelům domácích zvířat (koně, kozy, ovce, krávy a spol.), které mě až na čestné vyjímky moc neberou a jsou čistě z mého opravdu ryze subjektivního hlediska nudným sběratelským tématem. Zase na druhou stranu vím, že spoustu lidí to baví a dělá jim to radost, a to je dobře, protože mít všichni naprosto stejný pohled na věc , tak by byla ubíjena fantazie a rozmanitost, která je úžasná a je třeba ji podporovat.
Blíží se, i když to tak zatím nevypadá, pozvolna zimní období a s ním spojené vánoční svátky, a tak jako každý rok počítám pod stromeček tradičně s modely roku 2018 od Collecty a letos nově možná i s nějakými australskými modely, které mě zaujaly svým provedením. O tom ale zase někdy jindy.



LANGUR ČÍNSKÝ

Pátek v 18:45 | Safaripark Press |  ASIE


Safaripark pod Klíčem je vyjímečný díky své povaze (virtuální zoo), a proto téměř i nemožné se stává často skutečností. Z Číny se díky poměrně značnému úsilí vedení safariparku podařilo zatím získat základní rodinku velmi vzácných primátů - langurů čínských. V Evropě byl tento druh krátce chován pouze dvakrát - v roce 1939 v Londýně a v roce 1987 na půl roku zapůjčen (z Pekingu) v Zoo Dublin. Mimo Evropu chová čínské langury především několik čínských zoo a také zoo v Hong Kongu, Japonsku a Jižní Koreji.
Rozšíření rodinky v Safariparku pod Klíčem na menší tlupu o 6 až 8 jedincích je plánováno do konce roku 2018 (v souvislosti s tím bude tento článek průběžně aktualizován).





Ve skutečnosti v živé podobě snad (po proběhlých volbách nikdo neví, čeho všeho jsou někteří politici schopni se mnohdy chytit a zaškodit) budou čínští languři v Evropě po dlouhé době k vidění společně s příchodem pand velkých během příštích několika let v zoo Praha, která podepsala v roce 2016 memorandum o spolupráci se zoologickou zahradou v čínském Pekingu.




Jak již bylo výše řečeno, jde o jednu z nejvzácnějších, ale také nejkrásnějších opic. Říká se jí také "zlatý langur". Její podobizny se mnohdy objevovaly na čínských vázách a lidé v Evropě si dlouho mysleli, že jde o vyobrazení mytického zvířete. Druh popsal až roku 1870 významný francouzský zoolog Henri Milne-Edward.
Langur čínský (někdy také langur tibetský) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití, který žije pouze na jihovýchodní Tibetské náhorní plošině a v západních částech centrálních oblastí Číny, kde obývá horské lesy (provincie Sečuánsko, Gansu, Hubei a Shaanxi).





V létě languři žijí v rozlehlých jehličnatých i listnatých horských lesích v nadmořské výšce až 3000 m. Přes zimu se uchylují do nižších poloh (v oblasti, kde žije, leží sníh i 4 měsíce v roce). Snáší zimní teploty pod -5 °C díky dlouhé srsti a huňatému ocasu, které zaručují izolaci. Tráví až 90 % života v korunách stromů, v zajetí je to o něco méně.
Tento langur je zavalitá opice, nápadná modrým trojúhelníkovým obličejem s vystupujícími čelistmi a "pršáčkem". Samci měří na délku asi až 70 cm, samice jsou menší, měří kolem 50 cm. Ocas měří až 70 cm. Hmotnost samců bývá mezi 15 - 35 kg, samice jsou podstatně lehčí, váží 6 až 12 kg.
Tato opice je býložravec, skladba potravy se liší podle ročních období. Během celého roku konzumují například jehlice borovic, živit se pak mohou i pupeny, výhonky, semeny, ovocem či listy. Languři tráví až 90 % života v korunách stromů.




Zbarvení langurů je zlaté, mohou se vyvinout hnědé či žluté znaky. U starších samců zbarvení přechází do oranžova. Plece, záda a ocas bývají našedlé, samice mívají hlavu s hnědým nádechem, čímž se odlišují od samců.
Languři tvoří tlupy, které v létě mívají až 200 jedinců, v zimě se tvoří skupiny o 20 až 30 kusech. Tlupa se skládá z menších skupin, tvořených samcem a přibližně čtyřmi samicemi. Uvnitř skupin panuje přísná hierarchie. Největší autoritu má samec s největším počtem samic. Život ve skupině jim dává lepší ochranu před predátory, před nimiž unikají do korun vysokých stromů.




Rozmnožování je u langurů možné po celý rok, ale většina mláďat se rodí v březnu až květnu, kdy po půl roce březosti samice porodí jedno mláďě, vyjímečně dvě. Starají se o něj hlavně rodiče, ale na výchově se podílí i zbytek tlupy. Samci dosahují dospívají ve věku asi sedmi let a samice mezi čtyřmi až pěti lety. V zajetí se languři dožívají až 23 let, v přírodě zřejmě o něco méně.
Podle IUNC jde o ohrožený druh o počtu 8 až 20 tisíc exemplářů. Tuto opici ohrožují hlavně orli a levharti, ale nejvíc je postižena odlesňováním a lovem pro bohatou, až 18 cm dlouhou kožešinu.


(zdroj informací pro článek: Wikipedia, zoo Chleby, zoo Praha)

Japonský symbol štěstí a věrnosti dorazil i k nám

Čtvrtek v 22:56 | správce safariparku |  NOVINKY
Po dlouhém shánění a jednání se podařilo získat až z Japonska samce jeřába mandžuského, který tvoří první polovinu páru těchto velmi vzácných ptáků. Druhá polovina páru - samička, by měla dorazit na přelomu října pravděpodobně též ze své domoviny. Takže dnes se premiérově u nás v safariparku představuje Grus japonensis v plné kráse. Článek do asijské expozice vznikne až po příjezdu samice jeřába.




KOROVEC JEDOVATÝ

9. října 2018 v 11:28 | Safaripark Press |  SEVERNÍ AMERIKA


V severoamerické expozici našeho safariparku nemůže chybět nápadně zbarvený korovec jedovatý, který je zástupcem několika málo druhů jedovatých ještěrů.




Korovec jedovatý žije v suchých pouštních a polopouštních oblastech s řídkou a suchou vegetací vjižní části USA (Nevadě a Utahu) a Sonorské poušti v Mexiku, kde vládnou velmi tvrdé klimatické podmínky.
Korovec má černé zbarvení s oranžovými skvrnami a pruhy. Dorůstá délky do 0,5 m, hmotnost se pohybuje okolo 0,5 kg. Jedové žlázy korovce jsou uloženy v dolní čelisti. Jed korovců je neurotoxický a má za následek velké bolesti, otok, slabost a snížení krevního tlaku. Za normálních okolností při kousnutí zdravého dospělého člověka není jed smrtelný.




Korovci většinu času tráví v úkrytu, často pod různými kameny. Na lov se vydávají v noci. Jsou to poměrně pomalí a těžkopádní ještěři. Okolí prozkoumávají svým rozeklaným jazykem. Živí se malými savci, žábami, ptáky, ještěrkami, hmyzem a mršinami. Velmi rádi pojídají ptačí a ještěří vejce, které mnohdy tvoří většinu jejich potravy. Naráz zkonzumují potravu odpovídající až třetině jejich hmotnosti. Při lovu potravy se řídí čichem. Zimní období přečkávají v úkrytech a tráví z tukových zásob, které mají uloženy v ocase.
Korovci se páří na jaře.V květnu samice kožovitých snese 5-10 kožovitých vajec. Mláďata dlouhá okolo 10 cm mají hmotnost okolo 30 g, líhnou na podzim po 4-5 měsících inkubace.
Korovci jsou poměrně často chováni v zajetí. Nejsou nijak kousaví, ale je nutné se mít před nimi na pozoru. Zajímavostí je, že jed korovců je využíván při výrobě léků na cukrovku.

(zdroj informací pro článek: Biolib, Wikipedia, ZOO Praha)

Podzim v safariparku ve znamení langura čínského

3. října 2018 v 20:13 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ
Nechci se vytahovat, ale ten opičák se mi tentokrát skutečně zadařil. Languří skupina má již základní rodinku.Úžasný







MODEL SAMCE LANGURA DOKONČEN

3. října 2018 v 5:23 | Safaripark Press |  MODELOVÁNÍ
Dnes jsem konečně dokončil model samce langura, Musím přiznat, že model opičáka mi dal tentokrát zabrat. Systém práce byl etapovitý - každá část se musela těla po modeláži vypálit a navázat na ni dalši. Takže jsem postupoval po etapách - hlava, trup, nohy, ocas, ruce. Výsledek viz níže.