Srpen 2018

MEDVĚD HNĚDÝ - BRTNÍK

31. srpna 2018 v 12:26 | Safaripark Press |  EVROPA




Medvěd hnědý (evropský poddruh brtník) žije na území evropského kontinentu. Vyskytoval se a vzácně se i v současnosti vyskytuje na území České republiky. Poddruh medvěd brtník dostal své jméno podle toho, že vybírá dutiny stromů s hnízdy lesních včel. Brť je totiž staročeské slovo, označující dutinu stromu.
V současné době se počet volně žijících medvědů brtníků odhaduje v Evropě zhruba na 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.
Medvěd hnědý je v České republice díky jeho vzácnému výskytu považován za kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.




Brtník je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Můžeme ho poznat i podle jeho charakteristických stop - přední je širší, zadní připomíná otisk lidské nohy, akorát má na rozdíl od ní viditelné silné drápy. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí, samice váží průměrně 150-250 kg, samci 265-355 kg, vyjímečně i více.
Medvědi hnědí jsou aktivní především ve dne, ale pokud už žijí v blízkosti lidí, tak často přešli k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žijí samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do hibernace (nepravého zimního spánku), před kterým musí dosáhnout vyšší hmotnosti pro přezimování. Během listopadu až prosince ulehá na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo v jím vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou. I přes nemotorný vzhled je medvěd výborný běžec, který dokáže běžet rychlostí přes 45 km/h.




Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby) i živočišné stravy (nejčastěji ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes jeho zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Mnohdy také vybírá lesním včelám med. Obsah jeho potravy se značně mění podle jednotlivých lokalit.
Medvěd hnědý se páří od května do července. Samice má utajenou březost, kdy se časné zárodečné stadium nevyvíjí. Mláďata se rodí po 6-8 měsíční březosti při zimním spánku. V jednom vrhu bývá průměrně jedno až čtyři mláďata (nejčastěji dvě). Mláďata jsou po narození slepá, bezzubá, neosrstěná a váží zhruba 500 g. Svou matku následují a tuhou potravu si začnou shánět až po čtyřech měsících života. U matky zůstávají dva až čtyři roky a podobně jako u jiných savců se od matky učí pozorováním a napodobováním.




Medvědi patří také mezi oblíbené a poměrně nenáročné chovance zoologických zahrad, v zajetí jsou oblíbeni pro svou učenlivost, komické pohyby a zdánlivě dobromyslný vzhled. Ve skutečnosti jsou ale nebezpeční a způsobili v zoo i v cirkusech více úrazů než velké kočkovité šelmy. Důvodem je to, že medvědi mají slabě vyvinuté obličejové svaly a tedy i málo výraznou mimiku. Nelze na nich poznat změny nálady dřív, než když se bezprostředně chystá k útoku. Volně žijící medvěd hnědý však útočí na člověka jen zřídka, nejčastěji se tak stává, pokud ho vyruší při konzumaci potravy, když je raněný, nemá možnost úniku nebo pokud narazí na samici s mláďaty či na samce v období páření.
V evropské expozici našeho safariparku nemůže medvěd brtník chybět. Celkově chováme v současné době 7 jedinců tohoto poddruhu medvěda hnědého, z nichž posledního příchozího - medvěda Kubulu jsme u nás uvítali koncem srpna 2018. Výhledově vedení safariparku nepočítá s výrazným navyšováním jejich počtu především z kapacitních důvodů.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)


LOS EVROPSKÝ

23. srpna 2018 v 18:33 | Safaripark Press |  EVROPA


Los je největší zástupce čeledi jelenovitých žijící v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben.
U losa rozlišujeme několik poddruhů podle oblasti výskytu:
Los evropský (Alces alces alces), Česká republika, Polsko, Skandinávie, pobaltské státy, Bělorusko, severní Rusko po Ural
Los kamčatský (Alces alces buturlini), východ Sibiře
Los sibiřský (Alces alces pfizenmayeri), západ Sibiře
Los amurský (Alces alces cameloides), povodí Amuru, Mongolsko, Mandžusko a Korejský poloostrov
Los aljašský (Alces alces gigas), Aljaška
Los východokanadský (Alces alces americanus), východ Kanady a Maine
Los západokanadský (Alces alces andersoni), západ Kanady a Minnesota
Los yellowstonský (Alces alces shirasi), severozápad Spojených států a kanadská Alberta




Dospělý samec losa váží podle poddruhu 220-450 kg, délka těla je 2-3 m a výška v kohoutku 180-235 cm. Samice jsou celkově menší, váží 275-375 kg. Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Lopatovité paroží samců může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Losi ho každý rok shazují.
Losi se dožívají se až 20 let a dospívají ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých losi nevytvářejí harém samic. Losí býci jsou v době říje velmi agresivní a mohou zaútočit i na člověka nebo i na automobil. Březost trvá 36 týdnů, samice rodí 1 - 3 mláďata, která kojí asi 4 měsíce.



V létě se losi zdržují ve vlhkých biotopech s bohatými porosty v okolí vody. Živí se listy bříz, vrb a jeřábů, vodními a bažinnými rostlinami. V zimě dávají přednost sušším stanovištím. Samci žijí osaměle, samice s mláďaty v malých skupinách.
Safaripark pod Klíčem chová evropský poddruh losa, přesněji dva samce a jednu jednu samici s mládětem. Samci se jmenují Björn a Nills, samice Anelli a mládě Lars. V roce 2018 se vedení safariparku bude zasazovat o pořízení další samice losa. Losi mají v evropské expozici své pevné místo a vzhledem k povaze safariparku budou u nás i nadále čas od času přibývat.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)





Miniakce Japonsko

22. srpna 2018 v 21:25 | správce safariparku |  NOVINKY
Již několik měsíců mě dráždily coby sběratele dva hodně povedené modely od japonské firmy Kaiyodo ze série WILDBUSH. Po dlouhé době jsem se opět odhodlal k miniakci Japonsko II., a tak zhruba v druhé polovině září se ve sbírce a tím pádem i Safariparku objeví další člunozobec a coby nový druh serval. V sérii jen pro zajímavost byl ještě lev, nosorožec tuponosý a zebra Böhmova. Tyto modely jsem zavrhl vzhledem k tomu, že nosorožců, zeber a lvů je v Safariparku poměrně dost. Pokud nějaký model budu z této série někdy dodatečně pořizovat, tak možná jen nosorožce.




RYS OSTROVID

12. srpna 2018 v 17:21 | Safaripark Press |  EVROPA
.


Rys ostrovid je středně velká kočkovitá šelma vyskytující se v Eurasii a je největší evropskou kočkovitou šelmou, s maximální délkou těla až 148 cm, délkou ocasu až 25 cm, výškou v kohoutku až 75 cm a hmotností i přes 35 kg u samců, samice jsou podstatně menší. Charakteristickým znakem jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci a černý konec ocasu.




Zbarvení je variabilní, obecně lze ale říci, že čím dále na sever rys žije, tím světlejší má srst. Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Zimní srst je delší a hustší, s méně výraznou skvrnitostí. Středem hřbetu se často táhne tmavý pás, břicho je zřetelně světlejší až bílé.
Rys je aktivní hlavně za soumraku, na tichých lokalitách může být k vidění i přes den, kdy se rád sluní. Obyčejně však v průběhu dne odpočívá ve skalních úkrytech nebo v houštinách. Výjimkou je období říje, kdy je ve dne aktivní běžně. Četnost a míra denních přesunů se liší jedinec od jedince, byly zaznamenány i delší než 25 km.




Samec žije samotářsky, jen v době páření se zdržuje se samicí. V tomto období doprovází samici někdy i více samců, kteří spolu bojují. Říje probíhá v únoru a březnu, březost trvá 10 týdnů. V květnu až červnu rodí samice 2-4 mláďata, zpravidla v houštinách, skalních dutinách či pod vývratem. Mláďata se rodí slepá, vidí až po 16-17 dnech a kojení trvá 2-3 měsíce. Mláďata zůstávají s matkou až do další říje, matka je zprvu krmí a posléze učí lovit. Pohlavní dospělosti dosahují mezi 21 až 33 měsíci.
Rys stejně není vytrvalý pronásledovatel, na kořist číhá, nepozorovaně se k ní přiblíží a útočí z bezprostřední blízkosti. K číhání často používá vyvýšená místa na okrajích houštin. Loví velikostně různou kořist od hlodavců až po srnce.




Původní areál výskytu rysa zahrnoval lesy mírného pásu v celé Eurasii, ovšem systematický lov ze strany člověka a likvidace přirozeného prostředí vedly k jeho výraznému zmenšení a roztříštěnosti a samozřejmě k výraznému poklesu početnosti druhu. Jeho rozšíření (zejména po Evropě) je nesouvislé. Větší území s relativně silnými populacemi lze nalézt v Karpatech, na Balkáně a v Přední Asii (zejména Kavkaz). Ve zbytku západní a střední Evropy, kde byl rys až na pár lokálních přežívajících populací v 18. a 19. století vyhuben, existují pouze malé lokální populace, většinou nově vzniklé reintrodukcí nebo migrací.
Rys je nejpočetnější velkou šelmou přirozeně se vyskytující na území Česka a vlastně jedinou, která zde zakládá stálé populace. V Česku je rys od roku 1975 celoročně hájený, případné škody jím způsobené hradí stát. I přes tuto ochranu bohužel dochází v případě rysů k velmi častému pytláctví. V novém národním Červeném seznamu je zařazen mezi ohrožené druhy. V rámci celosvětového červeného seznamu je rys zařazen mezi málo dotčené druhy. Bernská konvence jej zařazuje mezi chráněné druhy živočichů, ve směrnici 92/43/EEC je zařazen mezi druhy vyžadující územní ochranu a přísnou ochranu. CITES je zařazuje mezi druhy, se kterými nelze obchodovat.




Safaripark pod Klíčem v současnosti chová čtyři jedince rysa ostrovida - samce a dvě samice, nově se můžeme pochlubit odchovaným mládětem. Výrazné rozšiřování chovu rysů ostrovidů u nás v Safariparku není plánováno, i když nevylučujeme, že nějaký jedinec tohoto druhu šelmy může v rámci dopárování ještě přibýt.

(zdroj informací pro článek:Wikipedia)

Z rodinky pižmoňů se stává stádečko

10. srpna 2018 v 20:24 | Safaripark Press |  NOVINKY
Pižmoní rodinka se příchodem nové členky stává stádečkem. Nová samice pižmoně Ingri je cennou posilou našeho chovu a dorazila k nám z Kanady. Do konce roku vedení safariparku plánuje dovoz dalšího jedince. Příchod nové samice by měl časem vést k odchovu dalšího mláděte.






Nejdůležitější událost léta 2018

8. srpna 2018 v 14:58 | Safaripark Press |  NOVINKY


Konečně po dlouhé době mám velký důvod k jásotu. Dlouho očekávaná událost je tu. Srpen 2018 je ve znamení příchodu nového a mohutného dominantního samce horské gorily, kterého jsem pojmenoval Silver. Silver bude chován odděleně od stávající rodiny horských goril. Vedení safariparku (tedy JÁ Usmívající se) díky jeho příchodu zahajuje druhou fázi chovu horských goril. Je předpoklad, že ještě letos safaripark získá pro Silvera alespoň jednu parnerku.





Projekt horských goril má zelenou a vedení safariparku již zahájilo práci na projektu "horské gorily II.", který by měl být hotov v polovině příštího roku a výsledkem by měla být nová chovná skupina kolem Silvera, v níž by měly být tři samice. Mláďata by se měla objevit nejdéle do konce roku 2019. Paralelně s tímto projektem poběží projekt dlouhodobý projekt "antilopy" a v nejbližší době bude dokončen projekt "fosa 2018".






SLON AFRICKÝ

7. srpna 2018 v 17:25 | Safaripark Press |  AFRIKA


Úplně prvními zvířaty v tehdy nově otevřeném původním Safari pod Klíčem byla zcela oficiálně před mnoha lety rodinka slonů afrických. Z rodinky se postupně stalo velké chovné stádo a v současnosti má u nás domov více než dvacet těchto zvířat (díky tomu že jde o virtuální zoo). Jde jak o samice s mláďaty, tak i několik samců. S navyšováním počtu slonů v dohledné době vedení safariparku spíše už moc nepočítá, i když vyjímky se mohou vyskytnout.
Slon africký je největší suchozemský savec vysoký 3 až 4 m, hmotnosti až 7 tun. Vyskytuje roztroušeně v celé Africe jižně od Sahelu, Obývá poměrně rozmanité prostředí v deštných lesích, na savanách a vystupuje někdy až do horských oblastí.




Má silnou pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu. Na celém těle je pokrytý hmatovými chloupky s větší koncentrací na chobotu. Mezi další znaky patří dva "prstíky" na chobotu, sloužící k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Africký slon má obrovské silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě, sloužící za horkých afrických dní jako chladiče. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Kly slona afrického rostou po celý život a mají je obě pohlaví.





Sloni mají jemný čich a dobrý sluch, kterým vnímají i pro lidi neslyšitelné infrazvuky, jimiž se dorozumívají na velké vzdálenosti. Navíc díky tomu sluchem vnímají i otřesy půdy, způsobené například pohybem vzdálených zvířat.
Tato zvířata, i když jsou schopná běhat velmi rychle (kolem 40 km/h), upřednostňují spíše chůzi přibližně stejně rychlou jako u člověka. Na zem při pomalejší chůzi našlapují měkce a pohybují se téměř neslyšně. Došlapují na konečky prstů srostlé rosolovitým vazivem do polštáře, který tvoří celé "chodidlo" a slouží jako tlumič.





Afričtí sloni žijí v organizovaných skupinách tvořených samicemi a jejich mláďaty s dominantní samicí spřízněnou se všemi členy stáda. Tyto skupiny se někdy dočasně shromažďují do stád o několika stech kusů. Samci kromě doby páření žijí stranou v mládeneckých skupinách, starší jedinci pak samotářsky.
Samice jsou říjné jednou za dva měsíce a rodí zpravidla jednou za čtyři roky. Mládě se většinou rodí jedno po 22 měsíční březosti, výjimečně se rodí dvojčata. Samice mládě kojí 2 roky. Po uplynutí této doby slůně zůstává u matky, i když ta má již dalšího potomka. Samice se pak stará naráz i o tři různě stará mláďata. Sloni dospívají kolem 10 let, ale do rozmnožování se zapojují až za dalších 5 až 10 let.
Sloni zvládají urazit velké vzdálenosti, ale drží se při tom v blízkosti vody, protože potřebují denně pít (až 200 l vody) a rádi se koupou. Při koupání na sebe chobotem nastříkají bahno z břehu a chrání se tak před obtížným hmyzem a proti přehřátí organismu v horkých dnech.






Sloni jsou býložravá zvířata. Jejich jídelníček závisí na tom, kde se zrovna jedinec nachází. Všichni ale musí denně spořádat až 225 kg potravy, což zabírá 15 až 18 hodin denně. Z toho jim zbývají jen přibližně 4 hodiny denně na spánek. Potrava navíc není v těle dobře zpracovávaná a zužitkuje se jen z 35-40%, takže slon vyprodukuje denně až 180 kg trusu a 40-60 litrů moči. Potravu si slon podává chobotem až do jícnu. Má málo zubů, navíc stoličky důležité pro drcení rostlinné potravy má jen čtyři a během života se několikrát mění. Potravu tak může jen rozžvýkat a proto má malou účinnost trávení. Když ztratí všechny zuby, nemá už možnost potravu rozžvýkat a umírá hlady, protože žaludek nerozžvýkanou potravu nerozloží. To se stává zhruba v 70 letech sloního věku.





Dříve se v Africe vyskytovaly na miliony slonů, ale kvůli neustále se zmenšujícímu biotopu a zvyšující se lidské populaci jsou jejich stavy nižší. Jejich stavy také snižují pytláci. Ve většině zemí jsou sloni afričtí chráněni zákonem a jejich nezákonný lov by se měl trestat, ale ne vždy je tomu tak. Podle IUCN není znám přesný počet slonů a v současnosti se ani neví, jestli populace roste nebo klesá, protože jedna sloní generace má až 25 let a obsáhlejší analýza by trvala také tak dlouho, ale na základě pozorování se zdá, že ve většině oblastí počet slonů oproti předchozí generaci klesl.


(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

SAJGA TATARSKÁ

1. srpna 2018 v 9:52 | Safaripark Press |  ASIE


Sajga tatarská je antilopa eurasijských stepí dorůstající délky 110-145 cm, výšky v kohoutku 60-80 cm a váží do 50 kg. Má oproti ostatním antilopám krátké nohy, zavalitou postavu a velkou hlavu. Typický je pro ni prodloužený, silně vydutý čenich s dolů směřujícími nozdrami a s velkou nosní dutinou uvnitř. Slouží k filtrování prachem nasyceného vzduchu v létě a k oteplování mrazivého vzduchu v zimě. Samec má čenich delší než samice a v období říje se mu ještě zvětšuje. Ušní boltce jsou nápadné krátké a zakulacené. Rohy má pouze samec a jsou výrazně kroužkované, lyrovité a mohou měřit až 35 cm.
Sajgy obývají stepi západního Mongolska a Kazachstánu, okrajově zasahují na území Ruska, Uzbekistánu a Číny. V evropské části Ruska se vyskytují pouze v Kalmycku. Žijí také v rezervaci Askanija Nova na jihu Ukrajiny, kam byly zpětně vysazeny na konci 19. století. Životním prostředím sajgy je nížinná step s porosty pelyňku, šalvěje a vysokých travin, zejména kavylů. Vyhýbá se lesům, horám i pouštním oblastem.
Živí se trávou a různými bylinami, žerou rády i aromatické byliny, jako je pelyněk, šalvěj a dobromysl. V zimě žerou i lišejníky. Chutnají jim také slanomilné rostliny, jako slanorožec a slanobýl. Lížou rovněž sůl, kterou nacházejí na březích slaných jezer a bažin.





Samci sajgy jsou v době říje velmi agresívní. Vytvářejí si harémy 5-15 samic, které obhajují. V této době spolu samci zápasí, ostrými rohy se vzájemně často vážně zraní nebo usmrtí. Březost trvá pět měsíců. Mláďata se rodí na jaře, obvykle se rodí dvojčata. Matka mláďata ukrývá ve vysoké trávě a několikrát denně je chodí nakojit. V této době se často stávají kořistí vlků a orlů. Až ve druhém týdnu života mládě matku následuje.
Sajgy jsou velmi společenské. Na jaře vytváří sajgy s mláďaty menší stáda čítající 12-40 jedinců, která se na podzim při migracích spojí a tvoří obrovská stáda. Z hlediska ochrany se jedná o kriticky ohrožený druh. V minulosti lovili Rusové, Tataři i Kazaši sajgy pro maso a kůži, často s pomocí chrtů a ochočených orlů skalních. V posledních dvaceti letech představuje hrozbu pytlácký lov, především pro rohy, které jsou ceněny jako trofeje a využívá je také tradiční čínská medicína.
V zajetí jsou sajgy výjimečně choulostivé, snadno onemocní a uhynou. Zvláště náchylné jsou k chorobám dýchacích cest. Jejich úspěšné rozmnožování v zajetí je výjimkou. Naposledy je u nás choval Zoopark Chomutov (od roku 2004), výsledky však nebyly příliš uspokojivé. V Evropě byly chovány zhruba v pěti desítkách zoo, ale aktuálně jsou k vidění jen v Zooparku Askanyia Nova na Ukrajině.
Safaripark pod Klíčem díky své povaze (virtuální zoo) samozřejmě sajgu chová. Nově k nám v letošním roce přibyl samec této antilopy. Má se stát základem budoucí chovné skupinky těchto zvířat. Pořízení samic je otázkou příštích měsíců.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)