Červen 2018

FOSA MADAGASKARSKÁ

23. června 2018 v 20:03 | Safaripark Press |  AFRIKA


Africká expozice se nově může pochlubit fosou madagaskarskou. Konkrétně se jedná o samce, který se jmenuje Theo. V Theově případě se nejedná se o expoziční zvíře. Koordinátor chovu v Německu (zoo Duisburg) již přislíbil samici fosy, která by se u nás měla objevit již v dohledné době.




Fosa je šelma, která je endemitem a největším dravým savcem Madagaskaru, je příbuzná promykovitým. Vzhledem se podobá kočkám, ale také cibetkovitým a promykovitým šelmám. Rodový název Cryptoprocta má původ v řeckých slovech crypto, tedy skrytý, a procta - řiť. Toto jméno vzniklo kvůli tomu, že fosa má řitní otvor ukrytý v análním váčku. Druhové jméno ferox (divoký) pochází z latiny.




Fosa může vzhledem působit jako miniaturní puma. Jde o osvaleného savce se štíhlým tělem a ocasem, který je téměř tak dlouhý jako samotné tělo. Čenich je široký a krátký, uši zaoblené a velké. Oči s hnědými duhovkami jsou posazené daleko od sebe, zřítelnice jsou rozšířené a zužují se do štěrbin. Délka těla dospělé fosy je až 80 cm, ocas má mezi 65 - 70 cm. Samci váží 6 - 8,5 kg, samice 5,5 - 7 kg. Fosa má výborný zrak, sluch i čich. Jedná o zvíře, které ani v zajetí netrpí chorobami, jež sužují jiné druhy šelem. Má zatažitelné drápy a velmi pohyblivé kotníky, které jí umožňují lézt po stromech hlavou jak vzhůru, tak i opačným směrem a skákat ze stromu na strom.





Obývá zalesněné lokality a aktivně loví jak ve dne, tak v noci. Většinu stravy fosy tvoří lemuři, zbytek ještěrky, hlodavci a ptáci. Vyjma samic s mladými žijí fosy většinou jednotlivě.. Páření se většinou odehrává na rovných větvích stromů a trvá i několik hodin. Během páření samice vydává zvuky podobné kočičímu mňoukání. Je březí tři měsíce. Vrh čítá až 6 mláďat, která se rodí slepá a bezzubá. Pohlavní dospělosti fosy dosahují ve 3 až 4 letech.
Fosy komunikují pomocí zvuků, pachů i gest. Mezi zvukové projevy patří například vrčení a výstražné volání.. Naopak dlouhé a vysoké tóny slouží k přivolání dalších fos.





Agresivita se u dospělých jedinců projevuje jen v období páření, především samci svádějí souboje se soky, ale většinou krátké a pro poražené nebývají smrtelné. V zajetí nejsou fosy vůči lidem agresivní.
Dle IUCN je fosa zranitelným druhem. Největší hrozbou je pro ní ztráta biotopu.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Cornis - nosorožci posilují

21. června 2018 v 12:51 | Safaripark Press |  NOVINKY
Novým přírůstkem do naší skupiny nosorožců dvourohých je samec Cornis. Přicestoval k nám již během zimního období. O té doby až do současných dnů byl držen v zázemí a svou oficiální premiéru má až nyní.







Další model - samec fosy

19. června 2018 v 13:04 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ
Již delší dobu se nic na blogu neděje a zde je důvod. Zatím nevytvářím článek o fose jako takové, ale hodlám Vás dnes seznámit s mým novým modelem - samcem fosy. Je ještě ze staré hmoty Fimo, jejíž zbytky jsem tak využil.










SUP HIMALÁJSKÝ

5. června 2018 v 23:42 | Safaripark Press |  ASIE


V asijské části Safariparku pod Klíčem chováme staršího samce supa himalájského, který k nám přicestoval před několika lety z Německa.
Sup himálajský je mohutný jestřábovitý dravec. Jak už napovídá jeho druhové jméno, obývá pohoří Himaláje od severního Pákistánu a Indie, přes Tibet, Nepál, Bhútánu až přes centrální Čínu a Mongolsko. Obvykle se vyskytuje v nadmořské výšce okolo 1500 - 4000 m. V Nepálu je však jeho výskyt zaznamenán až do 5000 m.n.m.




Sup himálajský váží až 12 kg, délka těla činí 116-150 cm a rozpětí křídel dosahuje 280-310 cm. Je podobný supovi bělohlavému, ale je větší. Má dlouhý, zdánlivě holý krk s jemným prachovým peřím a nápadný límec z bílých per.
Živí se mršinami velkých savců, ojediněle mláďaty a menšími zesláblými zvířaty. U zdrojů potravy se nezdržuje ve větším počtu jedinců, ostatní od nalezené mršiny agresivně vyhání.




Supi hnízdí v párech nebo v menších skupinách čítající do šesti párů, a to obvykle na skalních římsách a výběžcích a na útesech. Samice klade do hnízda jedno vejce, a to na začátku roku v lednu. V sezení na vejci se střídají oba partneři po dobu necelých dvou měsíců. Vylíhlé slepé a holé mládě oba rodiče krmí vyvrženými kousky natráveného masa.
Tento druh dravce v současnosti nepatří mezi příliš ohrožené, ale stejně jako u jiných druhů supů i u něho se začíná projevovat pokles počtu. Důvodem je činnost člověka, přesněji řečeno lék diclofenac, kterým veterináři podávají hovězímu dobytku. Sup, který pozře maso uhynulého zvířete léčeného diclofenacem, uhyne během několika dní z důvodu selhání ledvin.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia, ZOO Liberec, AtlasZvířat.cz)

PŘÍMOROŽEC ŠAVLOROHÝ

3. června 2018 v 17:31 | Safaripark Press |  AFRIKA


Africká expozice se může pochlubit vzácnými chovanci, kterými je trojice přímorožců šavlorohých - samec Takko a samice Nyota a Nzuri. Takko žil u nás tři roky osaměle a a novinkově se k němu v těchto dnech se konečně podařilo sehnat partnerky. Výhledově je k této trojici plánováno pořízení dalších dvou samic.




Přímorožec šavlorohý dříve obýval velkou část severní Afriky. Je vysoký přes metr, na délku měří až 2,4 m a váží kolem dvou set kilogramů. Většina srsti je zbarvena bíle, krk, prsa a část obličeje je zbarveny zrzavo-hnědě. Dlouhé zahnuté rohy, které mají obě pohlaví, jsou až přes metr dlouhé a samci je využívají při soubojích o samice.
Obývá vyprahlé stepi a pouště, kde spásá téměř všechnu vegetaci, která v těchto podmínkách roste. K životu v tvrdých podmínkách má několik adaptací, které mu dovolují přežít. Má výkonné ledviny, potí se, až pokud teplota přesáhne zhruba 40 °C, dokáže vydržet několik týdnů bez vody, kterou z velké části přijímá z potravy a velká kopyta mu napomáhají rozložit celou váhu zavalitého těla na měkkém písku.




Žije ve smíšených stádech. V období rozmnožování spolu samci agresivně bojují o samice, přičemž využívají rohy.
Samice se před porodem odpojí od stáda a o samotě porodí mládě, které po narození váží až 15 kg. Samice se následně vrací ke stádu a mládě odstavuje již ve věku 14 týdnů. V zajetí se může přímorožec šavlorohý dožít více než 15 let.




Dříve byl přímorožec šavlorohý hojně rozšířeným savcem v saharských oblastech, v současnosti je v přírodě díky lovu zřejmě vyhynulý, ačkoli existuje tvrzení, že malá populace ještě žije v Čadu a Nigeru. Záchranářská opatření byla odstartována v 60. letech 20. století. V současné době probíhají pokusy o znovuoživení populace ve volné přírodě.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

LVÍČEK ZLATÝ

1. června 2018 v 20:53 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Jihoamerická expozice se může pochlubit novým přírůstkem, a to samečkem lvíčka zlatého, který k nám přicestoval v minulých dnech z Německa. Lvíček sám dlouho nezůstane a již dnes je jisté, že se v dohledné době vedle něho objeví samička.




Lvíček zlatý je malá opice z čeledi kosmanovitých obývající jen malé území jihovýchodní Brazílie (Mata Atlântica), konkrétně tropické pralesy při Atlantiku. Tento druh byl těžce postižen odlesňováním, a proto se v 60. letech minulého století na něj soustředila pozornost ochránců. Byl chován v zajetí, rozmnožen a znovu vysazen do přírody v severovýchodní Brazílii. Jeho situace je však stále špatná následkem poškození prostředí. Neexistuje souvislý lesní areál, kde by mohli lvíčci žít.
Lvíček zlatý je asi dvakrát větší než ostatní kosmani a tamaríni, má dlouhou hřívu hedvábné, zlaté zbarvené srsti a šedavý obličej. Jedná se mrštné zvíře, které se umí velmi rychle pohybovat po stromech. Nikdy nežije samotářsky, minimálně v párech, ale více v malých skupinkách, které se dorozumívají bohatou škálou nejrůznějších zvuků. Jsou to velmi inteligentní zvířata, která dokáží před nebezpečím rychle uprchnout. Pokud se objeví nebezpečí a strážní opice vydá poplašný zvuk, lvíčci zmizí hluboko v korunách stromů.




Jeho hlavními predátory jsou dravci, velké kočky a hadi. Tropický prales poskytuje důležitý zdroj potravy lvíčka; malý lvíček spoléhá na dešťovou vodu a na dostatek hmyzu u vodních nádrží, na různé plody a jiná menší zvířata obývající kůru na stromech.
Samice rodí nejčastěji jedno nebo dvě, vzácně i tři mláďata po 132 až 134 dnech březosti. Samici pomáhá i samec, kterému je samice jen občas půjčuje a to pod přísným dohledem. Nejprve je několik týdnů kojí, poté jim začne pomalu dávat i pevnou potravu (nejčastěji hmyz), kterou pečlivě rozmačká ve svých prstech.
Lvíček zlatý je zapsán Červeného seznamu IUCN do kategorie "ohrožených druhů". Přesto se v některé zdroje jej uvádí jako "kriticky ohrožený druh" díky odhadům, že ve volné přírodě žije přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.

(zdroj informací: Wikipedia, Chovzvířat.cz)