Březen 2018

LEGUÁN ZELENÝ

31. března 2018 v 7:17 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Leguán zelený je nejznámější druh ještěra z čeledi leguánovitých, který je obyvatelem lesních oblastí tropické Střední a Jižní Ameriky. Přebývá převážně na vysokých stromech zvláště v blízkosti vodních ploch. Obvykle je zelený nebo našedlý, zbarvení však může být i odlišné dle místa výskytu. Jsou uznávány dva poddruhy; Iguana iguana iguana, který žije od Kostariky až po Brazílii a na Karibských ostrovech a Iguana iguana rhinolopha, který má na nose 3-4 malé růžky a vyskytuje se v jižním Mexiku a severní Kostarice. Dále byl leguán zavlečen i na Floridu a Havajské ostrovy.




Má ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami s dlouhými a zahnutými drápy, které mu umožňují udržet se na stromech, a s dlouhým ocasem delším než celé tělo. V nebezpečí se z něj stává účinná obranná zbraň. Typickým znakem tohoto leguána je výrazný hřeben ze zahnutých trnů a hrdelní lalok. Tento prokrvený lalok mu napomáhá v termoregulaci, a využívá jej rovněž při námluvách nebo hájení svého teritoria. Délka těla dosahuje 1-2 m, může vážit 3-5 kg. Samice je o něco menší a lehčí. Leguán zelený je býložravec. Tento ještěr velmi dobře šplhá a plave. Mezi přirozené nepřátele leguána zeleného patří kočkovité šelmy, krokodýli, hroznýši, opice a draví ptáci.




V době rozmnožování spolu samci leguánů často bojují a stávají se teritoriálními. Samice kladou 20-40 vajec do podzemních hnízd a mají 1 snůšku během rozmnožovací sezóny. Mláďata jsou po narození jasně zelená a měří až 27 cm. Mezi mláďaty po narození funguje jakási spolupráce - společně loví a spolu také nocují.
Leguán zelený je hojně chovaným plazem. V dobrých podmínkách se dožívá až 25 let. Safaripark pod Klíčem chová samce tohoto leguána. Jeho dopárování v dohledné době neplánujeme.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

MROŽÍ PŘÍRŮSTEK

27. března 2018 v 23:14 | Safaripark Press |  NOVINKY
Skupinka mrožů v expozici polárního a mořského světa je nově posílena o další samici, foto viz níže.



OREL OZDOBNÝ

25. března 2018 v 19:04 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Orel ozdobný ( Spizaetus ornatus ) je dravý pták z tropické Ameriky . Tento pták se vyskytuje ve vlhkých tropických lesích z jižního Mexika a poloostrova Yucatán , do Trinidadu a Tobaga , na jih do Peru a Argentiny .
Tento druh orla je pozoruhodný díky svým živému zbarvení, které se výrazně liší mezi dospělými a nedospělými ptáky.
Jedná se o středně velkého dravce vysokého přibližně 56,0 až 68,5 cm, dlouhého 117-142 cm a vážícího asi 0,9 - 1,6 kg. Má výrazný špičatý chochol, široká křídla a dlouhý, zaoblený ocas.





Jeho kořistí (může vážit někdy až 8 kg) jsou ptáci jiných druhů (volavky, křepelky, holubi, papoušci ...), menší druhy savců (aguti, veverky, potkani, opice) a občas i plazi.
Středo a jihoamerickou expozici safariparku nově obohatil samec tohoto orla, kterého k nám byl dopraven až z Japonska. Věříme, že v dohledné době se ve výše uvedeném expozici vedle tohoto dravce objeví nově i harpyje pralesní, o jejíž získání vedení safariparku usiluje již poměrně dlouho.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)





Nová panda červená

13. března 2018 v 23:30 | Safaripark Press |  NOVINKY
Díky příznivému počasí jsem dnes navštívil po několikaměsíční pauze pražskou zoo. Podařilo se mi získat přírůstek do asijské expozice - pandu červenou č.5.



MEDOJED KAPSKÝ

11. března 2018 v 23:01 | Safaripark Press |  AFRIKA


Novými obyvateli africké expozice našeho safariparku se stal mladý pár medojedů, které jsme pojmenovali Lojza a Líza. Byli k nám dovezeni v rámci tentokrát již ve vlastní režii pořádané akce Německo. Medojedům se u nás od prvních dnů daří zjevně dobře, o čemž svědčí narození mláděte.
Medojed kapský je šelma z čeledi kunovitých, zástupcem podčeledi medojedi a rodu medojed. Medojeda lze najít v celé Africe v různých biotopech. Je schopen žít na savanách, v lesích i skalnatých oblastech. Často je jeho výskyt zaznamenán při okraji pouští. Dále obývá jihozápadní Asii od Jordánska a Turkmenistánu po Indii. Dnes žije i v Malé Asii, kde ale není původním druhem. V angličtině se druh nazývá honey badger, neboť se zjevem i pohybem velmi podobá jezevci.




Je dlouhý asi 70-105 cm, vysoký do 30 cm a váží do 15 kg. Samci jsou větší a těžší. Medojed je robustní, svalnaté zvíře se širokou hlavou a velmi malýma očima a ušima. . Horní polovinu těla má zbarvenu stříbro-šedě, zbytek těla černě. Srst je hrubá a chrání ho stejně jako silná kůže proti uštknutí nebo bodnutí žihadlem. Má velice krátké silné nohy. Přední jsou relativně svalnatější a pohyblivější než zadní. Drápy předních nohou usnadňují hrabání v písčitém povrchu a mohou být až 4 cm dlouhé. Drápy na zadních nohou jsou malé.
Je aktivní převážně v noci. Žije samotářsky, v párech nebo malých skupinách. Samci a samice se stýkají hlavně v době páření. Buď si budují doupata sami, nebo využívají doupata po jiných zvířatech. Samice po 6-8 osmitýdenní březosti rodí nejčastěji 1 až 2 slepá a hluchá mláďata, jež jednou za pár dní přemisťuje přenášením v tlamě. Chrání je tak před predátory. Mláďata zůstávají s matkou déle než rok, během kterého je matka naučí lovit. Samec se na výchově mláďat nepodílí.




Tato šelma je všežravá, loví ptáky, plazy i savce, ale dokáže si pochutnat i na ovoci a různých hlízách, nepohrdne ani mršinami. Díky své rychlosti, síle a extrémní odolnosti vůči jedům loví i prudce jedovaté hady. Med a larvy včel jsou pro něj pochoutkou.S hledáním medu mu pomáhá pták medozvěstka, který požírá larvy a vosk včel. Navede medojeda k úlu a počká, až hnízdo rozbije.




Medojed je na svou velikost agresivní a silné zvíře, dokáže přemoci útočníka (či kořist) většího, než je sám. Je veden v Guinessově knize rekordů jako nejvíce nebojácné zvíře. Zdá se, jako by měl málo vyvinutý pud sebezáchovy. Nemá přirozené nepřátele díky tomu, že je od přírody skvěle vybaven pro boj. Při ohrožení vylučuje ze žláz páchnoucí sekret podobně jako skunk, a tím odvrátí nepřítelův útok. Jeho kůže je velmi volná, a proto se při napadení shora dokáže otočit o 180 stupňů. Pokud se podaří jedovatému hadovi prokousnout medojedí kůži a uštkne ho, může medojed vykazovat několik hodin známky otravy, ale většinou se poměrně brzy zotaví. Stává se, že je zabit levhartem či lvem, ale obvykle se těmto kočkám dokáže ubránit. V zajetí se může medojed dožít až 26 let, ve volné přírodě je to zřejmě podstatně méně.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

HADILOV PÍSAŘ

11. března 2018 v 21:52 | Safaripark Press |  AFRIKA


Hadilov písař je velký, převážně na zemi žijící pták. Vyskytuje se v savanách a polopouštích na jih od Sahary v různých nadmořských výškách od pobřeží až do vnitrozemí. Je to v Africe stále běžný druh. České jméno hadilov vystihuje jeho schopnost obratně lovit hady (i jedovaté).
Dosahuje délky těla až 150 cm, výšky do 130 cm a rozpětí křídel asi 2 m. Zbarvení těla je bílo-šedé s černě zbarvenými místy (nohy, chocholka a ocas). Má dlouhé tenké nohy s pařáty uzpůsobenými lovu ze země. Na týle má chocholku per, která se staví při rozrušení. Na ocase má dvě dlouhá centrální pera, která při letu přesahují ocas. Dospělí ptáci mají na tvářích červené skvrny bez peří, mladí žluto-oranžové. Samec má delší ocasní pera i chocholku.




Hadilovové žijí celý život ve stejném páru, společně loví, stavějí velké ploché hnízdo ve větvích stromů a brání vlastní teritorium o rozloze až 45 km čtverečních.
Živí se malými obratlovci jako drobnými savci, ještěrkami, hady a hmyzem, občas ptačími vejci. Vyhledávají živou potravu. Kořist loví pomocí zobáku nebo spárů ze země. K tomu slouží extrémně dlouhé nohy. Pták cupitá drobným krůčky a plaší kořist, kterou pak opakovaně zasahuje pařáty a zobákem. Křídla používá jako štít. Denně urazí za potravou až 20 km, před setměním se ale téměř vždy vrací ke svému hnízdu.
Samice snáší 1-3 vejce v odstupu několika dní. Po 6 týdnech se líhnou bílá, nebo světle šedá mláďata. Krmí je oba rodiče. Nejprve natrávenou potravou, později celými mrtvými kusy, nakonec jim nosí živé živočichy. Takto se o mláďata starají až 6 měsíců.




Hadilovové umí létat, ale nečiní tak často. Jsou velmi dobrými běžci, do vzduchu se vznášejí v době toku nebo při útoku ze strany velkých šelem.
Hadilovy nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (velké kočkovité šelmy a dravci lovící mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů. Hadilov je pro svou schopnost lovit hady v Africe občas ochočován a zemědělci cvičen na ochranu hospodářství. Je národním symbolem Súdánu a Jihoafrické republiky.
Africkou expozici safariparku nově obohatil svou přítomností samec tohoto zajímavého ptačího druhu, kterého jsme pojmenovali Sago. Aktuálně je vedením safariparku hledána pro Saga vhodná partnerka.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)



MAMBA ZELENÁ

11. března 2018 v 11:02 | Safaripark Press |  AFRIKA



Druhy jedovatých hadů v africké expozici zastupuje též i mamba zelená, kterou jsme před časem získali z Německa společně s mambou černou.
Mamba zelená, také mamba západoafrická je velmi rychlý, hbitý, útočný, dlouhý, tenký a vysoce jedovatý převážně stromový had z čeledi korálovcovitých. Je menší než její příbuzná mamba černá. Vyskytuje se v jižním Senegalu, Gambii, Guineji-Bissau, Guineji, Sieře Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Togu, Beninu, a na jihovýchodě Nigérie. Objevuje se i v nejjižnější části Mali podél hranice s Pobřežím slonoviny, v západním Kamerunu a v Gabonu.
Mamba zelená je největší ze stromových mamb. Délka dospělého jedince se pohybuje mezi 1,8 až 2,2 metry. Hlava je plochá a protažená, oči jsou středně velké, s kulatými zornicemi a žlutohnědou duhovkou. Obvyklé zbarvení je zelenavě žluté, olivově zelené či smaragdově zelené.
Mamba zelená žije především v pobřežním tropickém deštném lese, v houštinách a v zalesněných oblastech Západní Afriky. Přestože se nachází převážně v hustých pralesech, dokáže přežít i v oblastech, kde byly vykáceny stromy, pokud je tam dostatek křovin.
Jde o převážně denního tvora, může však být aktivní i v noci. Přesto, že je stromový had, pohybuje se často i po zemi, kde je na zemi při lovu stejně doma jako ve větvích. Potravu mamby zelené tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem. Jelikož se tento druh hada nestřetává s člověkem příliš často, nebývá lidí uštknutých mambou zelenou mnoho. Převážná většina zaznamenaných případů však byla smrtelná.
Mamba zelená nemá žádné přirozené nepřátele. Největší nebezpečí pro ni představují lidé a draví ptáci.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

ŠIMPANZ UČENLIVÝ

6. března 2018 v 18:33 | Safaripark Press |  AFRIKA


Šimpanz učenlivý je společně s bonobem nejbližším žijícím příbuzným člověka a je mu ze všech primátů nejpodobnější. Srst má tmavou, lysé části těla bývají u některých poddruhů světlé. Dorůstá obvykle výšky 65-95 cm a hmotnosti od 44 do 75 kg. Přestože se převážně živí rostlinnou stravou, doplňuje svůj jídelníček o termity, mravence a jiný hmyz. V některých oblastech tvoří část jeho jídelníčku i maso získané lovem (malé antilopy, kočkodani a mláďata paviánů). Odhaduje se, že oba druhy šimpanzů se oddělily zhruba před 0,8-1,8 miliony let.




Šimpanz učenlivý obývá tropické deštné pralesy, husté stromové savany a křovinatou krajinu. Dokonce žije i v galeriových a horských lesích do výšky 3 000 metrů nad mořem.
I když jich žije ve své domovině zatím poměrně dost, jejich počet radikálně klesá a odhaduje se v divočině západní a východní Afriky již jen na 100 000 jedinců. Hlavním důvodem je, že je narušováno jejich přirozené prostředí.




Žijí ve společnostech 15, někdy až 100 jedinců na různě velikém teritoriu. Tlupa je tvořena skupinou navzájem příbuzných samců, kteří mají mezi sebou danou hierarchii a zaujímají vyšší postavení než samice. Postavení samců je velmi dynamické, často se mění podle toho, jak silné mezi sebou vytváří samci koalice a spolčují se proti sobě. Také hlídají své území a napadají cizí samce, kteří jim vniknou do teritoria. Dále tlupu tvoří samice s mláďaty. Samice rodí po 225 dnech březosti jedno mládě, které zůstává s matkou až do věku 8 let. Pokud šimpanze sledujete delší dobu, zjistíte, že má každý jiný obličej a nenajdete dva úplně stejné. Samice po dosažení dospělostin(6 až 10 let) opouštějí svojí rodnou tlupu a přidávají se do jiné skupiny.




Šimpanzi jsou zajímaví tím, že pokud se potkají dva - vítají se skoro lidským způsobem. A pokud se osobně znají, dokáží se dokonce políbit, poplácat po zádech či si dokonce podají i ruce. Dokáží si vyrobit i jednoduché nástroje, ale nikdy si je neuchovávají, ale vyrobí si pokaždé nové. Velmi rádi si vzájemně pečují o svou srst a díky tomu se zlepšuje i jejich případná nervozita. Dlouho se tradovalo, že se bojí vody, ale dokáží si na ni časem zvyknout.




V zoologických zahradách se dožívají šimpanzi vysokého věku. Není výjimkou i dožití se skoro 50 let. Safaripark pod Klíčem již řadu let chová velkou skupinu těchto lidoopů. Důkazem, že se šimpanzům u nás daří je velký počet mláďat, jež se u nás narodil.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia, ZOO Liberec)

Kdo je Dina?

4. března 2018 v 18:03 | Safaripark Press |  NOVINKY
Dina není dinosaurus, jak by se mohlo zdát, ale úplně nová mladá samice nosorožce indického, která k nám dorazila v tomto týdnu z Německa. Ve venkovní expozici se objeví na počátku jarní sezóny. Zatím přinášíme její foto ze zimní ubykace.