Září 2017

LAMA GUANAKO

30. září 2017 v 5:08 | správce safari |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Samec lamy guanako Manuel pamatuje počátky původního Safari pod Klíčem. Žije v jihoamerické expozici společně s dalšími poddruhy lamy. Manuela vedení safariparku hodlá dopárovat vhodnou samicí.
Lama guanako, je sudokopytník z čeledi velbloudovitých. Vyskytuje se v oblastech od severní části Peru přes pobřežní oblasti Chile do Ohňové země a do nejjižnějších oblastí Argentiny a Chile. Největší populace obývají pampy nebo chladné stepi. Velmi malé počty jsou v horách Peru a Bolívie.




Výška se pohybuje do 115 cm, hmotnost do 120 kg. Je největší ze všech divokých lam. Vyskytuje se pouze jeden barevný odstín srsti, a to světlehnědý na horní části těla a bělavý na břiše. Celé tělo je pokryto srstí dvojího typu. A to jemnou světlehnědou podsadou a delšími hrubými pesíky skořicově hnědé barvy. Hlava je porostlá krátkou šedou až černou srstí. Okolí pysků je bělavé, stejně jako uši, a vnitřní strana končetin. Uši jsou menší než u lamy. Nos je rovný s malými nozdrami. Mají malé úzké oči. Dospělá zvířata se loví pro maso a kůže, z nichž se vyrábějí pláště, boty, vaky a jiné kožené výrobky. V některých oblastech jsou a byly loveny mláďata pro cenné kožky. Jejich kožešina je více ceněna než alpaky.
Mají dobrý sluch a zrak, ale čich horší. Jsou březí 10 až 11 měsíců a rodí osrstěné mládě. Březost se pohybuje v rozmezí 342 - 368 dnů.
Tyto lamy migrují za potravou. Jsou také chovány v zajetí. Zajímavostí je, že pijí mořskou vodu.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)



DIKOBRAZ SRSTNATONOSÝ

27. září 2017 v 12:23 | Safaripark Press |  ASIE



Dikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. m.




Je to velký hlodavec se zavalitým tělem a silnými končetinami opatřenými dlouhými drápy, vážící až 18 kg a dlouhý až 1 metr. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena tmavě hnědými hrubými chlupy, na temeni hlavy je delší a tvoří "hřívu". Chlupy na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky. Mohou být až 30 cm dlouhé. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Některé z těchto ocasních ostnů jsou duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk. V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění.
Tito dikobrazi obývají hlavně kamenité stráně a úbočí kopců, ale žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích. Jsou to zvířata s noční aktivitou, přes den spí v norách, ve škvírách pod kameny nebo jeskyních. Živí se výhradně rostlinami, pojídají hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce i semena. Též okusují kosti kvůli stopovým prvkům.




Dikobrazi jsou monogamní, březost trvá asi 240 dní. Novorozená mláďata jsou dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2-4 mláďata. Dikobraz se dožívá kolem 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let. Ve své domovině je zemědělským škůdcem.
Dikobraz srstnatonosý je nejčastěji chovaným dikobrazem. V Česku ho proto můžeme nalézt ve většině zoologických zahrad. Safaripark pod Klíčem v současné době chová samce tohoto dikobraza, kterému říkáme Vašek.

(informace pro článek: Wikipedia)

CHÁPAN STŘEDOAMERICKÝ

21. září 2017 v 21:03 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


V pořadí druhým zástupcem opic v expozici středo a jihoamerické expozice je samec chápana středoamerického Robert, který k nám přicestoval před důstane v věma lety z Německa. Robert nezůstane sám, protože vedení safariparku usoudilo, že by mu slušela společnost dvou až tří příslušnic opačného pohlaví.
Chápan středoamerický obývá tropické deštné lesy a území mangrových bažin v Mexiku, Guatemale, Belize, Nikaragui, Hondurasu a Panamě.




Má dlouhé přední i zadní končetiny, štíhlé tělo, malou hlavu a silný dlouhý ocas. Na délku chápan dosahuje až 63 cm a váží až 9 kg. Má dlouhou, měkkou srst, černé ruce, hlavu a zadní končetiny a obličejovou masku z bledé kůže kolem očí a čenichu. Břišní strana těla a vnitřní strana končetin bývá obvykle světlejší. Ruce s dlouhými černými prsty bez palců mají funkci jakýchsi háků.



Je to velice čiperná a obratná opice, která při lezení v korunách stromů používá svůj dlouhý ocas jako "pátou končetinu". Žije v menších skupinkáchobvykle tvořených méně jak 30 jedinci. Za potravou, kterou tvoří ovoce, květy, ořechy, semena, hmyz nebo vejce, se vydává brzy ráno, přes den většinou odpočívá. Pokud spatří nebezpečí, vydá štěkavý zvuk, po kterém všichni členové skupin doslova zmizí v korunách stromů.
Samice rodí po 226 až 232 denní březosti jediné mládě, které se několik prvních týdnů drží matčiny srsti a je zavěšeno na jejím břiše. Samci dosahují dospělosti ve věku pěti let, samice o rok dříve. V zajetí se může kolem 30 let, v přírodě se průměrná délka života výrazně liší.



Chápan středoamerický je hojně loven místními domorodci pro své maso. Ohrožuje jej i hromadná ztráta přirozeného biomu. V posledním dvacetiletí však jeho početnost výrazně stoupla a v Červeném seznamu IUCN byl v roce 1996 přeřazen z kategorie zranitelných druhů až do kategorie málo dotčených druhů.
Chápan středoamerický se hojně chová v zoologických zahradách a parcích po celém světě.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

ARA ARAKANGA

12. září 2017 v 9:31 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Ara arakanga je jedním z největších a nejnápadnějších papoušků. Ve volné přířodě žije v Mexiku, Střední Americe a na severu Jižní Ameriky po Brazílii. Jeho přirozeným biotopem jsou tropické deštné lesy, savany a plantáže. V některých oblastech svého původního výskytu byl však již vyhuben.




Ara arakanga dosahuje délky necelého metru, z čehož více než polovinu představuje dlouhý ocas. Průměrná hmotnost se pohybuje okolo kilogramu. V opeření převažuje jasně červená barva. Velká křídelní a ramenní pera jsou červená přecházející ve zlatožlutou se zelenými konci a koncové letky jsou pak jasně modré. Stejně tak okrajová ocasní a nadocasní pera mají modrou barvu. Líce a okolí oka až po zobák má bílé a oproti ostatním arům holé. Horní část zobáku je mohutnější a má světlou rohovinovou barvu. Spodní menší část je pak černá. Vydávají velice hlasitý hluboký křik, který se nese až několik kilometrů do okolí.




Ara žije v trvalém páru a pohybuje se obvykle v párech nebo rodinných skupinách až do 20 ptáků. Samec a samice mají čistě monogamní vztah po celý život. Jakmile se dva jedinci spárují, je už velmi obtížné spatřit je samostatně, samozřejmě kromě období, kdy samice musí sedět na snůšce. Ara arakanga zahnízdí nejčastěji jednou do roka, snůška čítá od 2 do 4 vajec s inkubační dobou 24 až 28 dní. Na vejcích sedí převážně samice. Samec pak krmí mláďata natrávenou kašovitou potravou. Mladí ptáci zůstávají s rodiči až do jednoho či dvou let svého života. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku tří až čtyř let. Jeden pár hnízdí obvykle v jednom hnízdě po celý život. Hnízdí v dutinách stromů, kde jsou chráněni hustou zelení a jsou tak méně dostupní pro predátory, jako jsou opice, tukani, hadi a někteří větší stromoví savci. Pokud je ara v hnízdě vyrušen, opatrně vykukuje ven a tiše kontroluje situaci, dokud není nebezpečí zažehnáno. Pokud je hnízdo přímo ohroženo, ara jej co nejrychleji tiše opustí a skryje se do jiného. Predátorům ale dokáže zdárně odolávat především díky své velikosti a rychlému letu. Papoušek se v zajetí může dožít až 75 let. Ve volné přírodě se jeho délka života pohybuje okolo 40 až 50 let.




Ara arakanga se živí převážně ovocem a semeny, včetně ořechů. Příležitostně si doplňuje stravu nektarem či některými rostlinami.
Ara arakanga je zapsán na seznamu CITES I, což znamená, že nesmí být volně odchycen z přírody do zajetí bez patřičných povolení.
V Safariparku pod Klíčem lze v současnosti potkat tři jedince tohoto druhu papoušků. Chovný pár Bufa a Loru. Zvlášť je chován sameček Kerry, k němuž se dosud nepovedlo dopárovat vhodnou partnerku.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)



HRABÁČ KAPSKÝ

5. září 2017 v 19:56 | Safaripark Press |  AFRIKA


Hrabáč je středně velký savec, vyskytující se v Africe na jih od Sahary, hlavně v savanách a buši s dostatkem termitů. V Botswaně se vyskytuje i v polopoušti Kalahari, naproti tomu v Etiopii vystupuje poměrně vysoko do hor. Vyhýbá se deštným pralesům. Je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů a čeledi hrabáčovitých. Byl původně řazen do řádu chudozubých pro svou vnější podobnost s mravenečníkem.
Hrabáč je zavalitě stavěný, dosahuje hmotnosti až 60 kg, délky těla do 130 cm a délky ocasu 70 cm. Mohutné tělo je téměř lysé, pouze na hřbetě ho pokrývají řídké štětiny. Zbarvení je béžové, na břiše a hlavě až narůžovělé. Končetiny s mohutnými drápy jsou sloupovité, zadní delší než přední, silný, málo pohyblivý ocas, podobný klokanímu, zvířeti umožňuje, aby se postavilo na zadní nohy. Na předních končetinách došlo k redukci prstů na 4, zadní končetiny jsou pětiprsté. Hlava je protáhlá a její přední část se podobá prasečímu rypáku. Oči jsou malé, uši dlouhé a blanité, tvarově podobné zaječím. Ve spánku je zvíře skládá podél hlavy.




Nejtypičtějším znakem hrabáče je zcela ojedinělá stavba chrupu, podobně jako u některých zástupců chudozubých a luskounů. Chrup stále dorůstá a je bezkořenný. Varlata mají samci uložena v břišní dutině, podobně jako sloni, nemají šourek.
Hrabáč je samotářský noční tvor, den přespává v noře. Ze smyslů má nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Hrabáč je výborně přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou s drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Pomocí silných drápů také rozhrabává termitiště a mraveniště, jejichž obyvateli se živí.
Vyplašený hmyz pak nalepuje dlouhým jazykem. V zajetí je složení krmení individuální, skládá se z mnoha komponentů, s vysokým obsahem bílkovin (mleté vařené hovězí maso, žloutky, mléko, banány...).




Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. V zajetí se dožívá průměrně 21-23 let.
Safaripark chová v současnosti samce hrabáče, který se jmenuje Bandy. Pro našeho hrabáče plánujeme v blízké době pořízení samice.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Kdo je Eddie?

2. září 2017 v 5:31 | Safaripark Press |  AFRIKA
I když mám dočasně problém se psaním, představuji našeho nového lva východoafrického, který se jmenuje Eddie. Je to velký fešák.