Emu již není sám

Úterý v 7:27 | správce safariparku |  NOVINKY
Náš emu se dočkal protějšku. Je to čínský no name model, který časem dozná tvarových úprav, ale díky za něj. Prostě darovanému koni ...... .



 

Polární vlčata poprvé venku

Neděle v 21:22 | Safaripark Press |  NOVINKY
Díky příznivému počasí se dnes poprvé ve venkovním výběhu objevila naše nová polární vlčata, o kterých jsem informoval před pár dny. Naše vlčí smečka má tak již pět členů.
Podařilo se mi pořídit několik fotografií. Mrkající












Nový přírůstek u nosorožců

Neděle v 21:06 | Safaripark Press |  NOVINKY
Dnes představuji novou hvězdu asijské expozice - mládě nosorožce indického Dinka. Doufám, že se návštěvníkům bude líbit.





 


Vlci polární mají potomky

11. dubna 2018 v 20:52 | Safaripark Press |  NOVINKY
Na konci února jsme se u vlků polárních trošku dříve dočkali mláďat. V momentě, kdy vlčice mláďata přestane ukrývat v doupěti, přineseme jejich fotky a bude následně aktualizován článek.

Novinka u gepardů

11. dubna 2018 v 20:37 | Safaripark Press |  NOVINKY
Od včerejška pobývá v karanténě safariparku nová samice geparda. Je to vskutku fešanda. Článek o gepardech štíhlých díky tomuto přírůstku bude nově uveden v průběhu příštích dnů. Jméno můžete vybrat v připojené anketě.










Pauza na blogu

9. dubna 2018 v 8:38 | Safaripark Press |  NOVINKY
V příštím období budou zřejmě jen zcela vyjímečně zveřejňovány nové příspěvky z důvodu plánovaného řešení zdravotních komplikací správce Safariparku Úžasný. Díky za pochopení.

MEDVĚD PYSKATÝ

8. dubna 2018 v 7:57 | Safaripark Press |  ASIE
Velkým oblíbencem vedení safariparku je samec medvěda pyskatého, kterého jsme u nás uvítali počátkem roku 2017. Méďa se jmenuje podle Kiplingovy Knihy džunglí Balú, protože se jedná o druh medvěda, který vystupuje v příbězích o Mauglím (vřele doporučuji mladým čtenářům tuto dnes již klasickou literaturu coby dětskou četbu, rozvíjí fantazii lépe než dlouhé vysedávání u PC Usmívající se) Letos by k němu měla do páru přibýt medvědice, na jejím pořízení se v současné době pracuje a pro kterou hledáme vhodné jméno.



Medvěd pyskatý je jeden z menších druhů medvěda. V kohoutku měří 60-90 cm a délka těla je až 190 cm. Jeho hmotnost dosahuje 140 kg. Samice bývají lehčí. Má černou srst a na hrudi ho zdobí bílá skvrna do tvaru půlměsíce.
Tento druh medvěda obývá suché lesy v nížinách východní Indie a Srí Lanky.




Medvěd pyskatý je obvykle aktivní za soumraku a v noci. Živí se všekazy a mravenci, jejichž hnízda rozebírá svými silnými tlapami. Termití hnízda mají velmi tvrdý povrch, takže se mu hodí i jeho pevné, srpovitě zahnuté drápy, které neváhá použít při sebeobraně nebo při lezení po stromech. Medvěd při požírání termitů přitiskne čenich k otvoru a smotaným jazykem vysává obsah termitího hnízda jako s brčkem. Při tom má uzavřené nozdry, aby mu žádný hmyz nevlezl do čenichu. Při nasávání medvěd způsobuje hlasitý zvuk, připomínající hučení vysavače a slyšitelný údajně až na 500 metrů. Medvěd pyskatý je jinak schopen uživit se vším možným, například medem, ptačími vejci nebo plody na stromech. Svou potravu hledá výhradně čichem, neboť má špatný zrak a velmi špatný sluch.




Medvěd pyskatý je většinou samotářský typ kromě doby rozmnožování. Samec se páří jen s jednou samicí, takže souboje jsou výjimkou. Proto nejsou samci medvěda pyskatého oproti samicím tak vzrostlí jako jiné druhy medvědů. Samice je březí 7 měsíců a rodí 2-3 holá mláďata ve své dobře schované noře. Jakmile ovyrostou, jsou mláďata zachycená na zádech matky a nechají se nosit. Po několika týdnech jsou již mláďata vcelku samostatná, ale zůstávají s matkou ještě 2-3 roky téměř do dospělosti.



Dříve se tento medvěd vyskytoval na daleko větším území,ale byl intenzivně loven jako škodná . Dnes je spíše ohrožen ničením životního prostředí.Je klasifikován jako zranitelný druh.

(zdroj informací: Wikipedia + knižní encyklopedie zvířat)

BONGO LESNÍ

7. dubna 2018 v 21:44 | Safaripark Press |  AFRIKA


Rok 2018 je ve znamení příchodu dlouho očekávaného druhu antilopy, kterým je antilopa bongo, konkrétně jeho horský poddruh. V africké expozici safariparku je v současnoti k vidění "základní kámen" chovné skupinky těchto atraktivních antilop - samec Muhimu (ve svahilštině to znamená Klíč). První samice dle předběžného předpokladu by se u nás měla objevit ještě letos a skupinka bong by měla v dohledné době mít 5 - 6 zvířat.




Bongo lesní je největší a nejtěžší lesní antilopa. Obývá nížinné deštné pralesy střední a západní Afriky. Výskyt je potvrzen v jižním Súdánu, Demokratické republice Kongo, Angole, Beninu, Burkině Faso, Kamerunu, Středoafrické republice, Pobřeží slonoviny, Rovníkové Guineji, Etiopii, Gabunu, Ghaně, Guineji, Guineji-Bissau, a také v Libérii, Mali, Nigeru a v Sierra Leone. Malé populace žijí také v Keni. Bongo vyhledává neprostupný pralesní podrost, bambusové lesy a křoviny, kde nachází úkryt i dostatek potravy. K životu potřebuje velké množství vody. Vyskytuje se až do výšky 4000 m n. m.
Popisují se dva poddruhy - bongo nížinný, který obývá většinu současného areálu bonga v nížinných deštných pralesích, a bongo horský, který je ohrožený vyhubením a v přírodě se vyskytuje pouze v Keni, na území Ugandy už pravděpodobně vyhynul.
Se svojí sytě kaštanově hnědou srstí s bílými svislými pruhy a tmavou maskou je považován za nejpestřeji zbarvenou a nejkrásnější africkou antilopu. Obě pohlaví mají spirálovitě zatočené rohy lyrovitého tvaru. Samice váží mezi 210 a 235 kg, samci až 400 kg. Stavbou těla je bongo přizpůsobený pohybu v pralese - v poměru k tělu má kratší končetiny a poněkud kapří hřbet.




Bongo je velmi plaché zvíře s převážně noční aktivitou. Je jedinou lesní antilopou, která se pase ve stádech. Tvoří menší stáda o 5 nebo 6 kusech, ale někdy také větší skupiny až o 50 antilopách. Bongové konzumují mladé listy stromů a keřů, větvičky, výhonky, květy a plody dřevin. Také se pasou na trávě. Často navštěvují přírodní minerální lizy, vyhledávají půdu bohatou na minerální látky nebo požírají spálené dřevo. Výhonky s listy strhávají dlouhým jazykem, k lámání vyšších větví pak používají své rohy.
V přírodě je jejich největším nepřítelem levhart, hroznýši a hyeny. Bongové jsou velmi lekaví a při sebemenším vyrušení se dávají na útěk.
Březost trvá 9 měsíců, poté se narodí jedno, někdy i dvě telata. Matka je odkládá v podrostu a pravidelně je přichází kojit. Po týdnu pak následuje matku a připojí se ke stádu. Ve 3 měsících začnou teleti růst rohy. Je odstaveno asi v 6 měsících, bongové dospívají ve 20 měsících věku. Mohou se dožít až 19 let.




Nikdo neví, kolik bong v neprostupných pralesích vlastně žije. Odhaduje se, že celková populace činí 28 000 zvířat. Nížinný bongo není považován za ohrožený druh, horský byl téměř vyhuben nadměrným lovem se psy.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

SKOTSKÝ NÁHORNÍ SKOT

2. dubna 2018 v 20:29 | Safaripark Press |  EVROPA


Otevření evropské expozice je ve znamení představení rodinky skotského náhorního skotu - býka Lancastera, krávy Gabry a telete Oliho. Jde o jedno z plemen domácího skotu chovaných u nás v safariparku.
Skotský náhorní skot neboli Highland cattle je velmi tvrdé a odolné plemeno primitivního skotu, patřící do plemenné skupiny pratuřích plemen. Již z jeho názvu je patrné, že pochází ze Skotska, původní oblast chovu zahrnuje západní a střední Skotsko a Hebridy. Archeologické nálezy prokázaly jeho existenci již v 6. století. I v moderní době je udržováno v nezměněné podobě a nedošlo ani ke křížení s jinými plemeny, takže je v současnosti významnou genovou rezervou.





Skotský náhorní skot má tělo malého tělesného rámce. Základní zbarvení je hnědočervené, mohou se však vyskytovat i různé barevné rázy od plavé až po černou. Celé tělo je pokryto dlouhou, hustou srstí. Hlava je relativně malá, široká s dlouhými rohy, krk má být krátký a silný, končetiny krátké, pevné se širokými paznehty. Plec, zadní kýta a hřbet musí být dobře osvalené, pánev je široká a méně osvalená.
Skotský náhorní skot se hodí zejména do horských a podhorských oblastí, kde se chová celoročně na pastvě. Pokud je pastva přiměřeně zatížena, nemusí se zvířata ani dokrmovat. Je ovšem nutné zajistit neustálý přístup k vodě.
Ve Velké Británii byl chovatelský svaz náhorního skotu založen už v roce 1884 a v následujícím roce byla první zvířata zapsána v plemenné knize. Skotský náhorní skot byl dovezen též do České republiky, a to po roce 1991.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

KAPUSTŇÁK ŠIROKONOSÝ

2. dubna 2018 v 19:46 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Kapustňák širokonosý je jeden ze tří žijících druhů kapustňáků. Dorůstá délky až 4,5 m a hmotnosti mezi 200 až 600 kg. Vyskytuje se jihovýchodně od USA až po Texas a u pobřeží severní části Jižní Ameriky. Jedná se o býložravce - živí se vodními rostlinami.




Kapustňák širokonosý patří mezi ohrožené druhy. Ačkoliv nemá žádné přirozené nepřátele, rozvoj civilizace zmenšil jeho přirozené prostředí pobřežních mokřin a mnoho jedinců je každoročně zraňováno lodními šrouby motorových člunů. Kapustňáci při pastvě často polykají části rybářských sítí (háky, kovová závaží, atd.). Tyto cizí materiály je patrně nezraňují, s výjimkou provazů a rybářských vlasců. Ty mohou ucpat jejich trávicí trakt a odsoudit zvíře k pomalé smrti.




Kapustňáci se často shromažďují v zimě v blízkosti elektráren, které vypouštějí ohřátou vodu. Spoléhajíce se na tento zdroj nepřirozeného tepla dokonce přestali migrovat do teplejších vod. V brzké době se budou některé z těchto elektráren zavírat. Problém závislosti na elektrárnách přiměl organizaci U.S. Fish and Wildlife Service k hledání cest, jak pro kapustňáky ohřívat vodu. Největší shromaždiště kapustňáků v blízkosti elektráren a v Severní Americe vůbec je na Floridě v Brevard County, kde jich přezimuje až 300.




Nejstarším kapustňákem v zajetí a pravděpodobně i na světě byl Snooty (21. července 1948 - 23. července 2017), samec kapustňáka širokonosého (poddruh kapustňák floridský, Trichechus manatus latirostris), který byl jedním z prvních kapustňáků narozených v zajetí. Byl chován v akváriu v South Florida Museum ve floridském Bradentonu.
Přesto, že geograficky patří kapustňák jak do severní, tak i jižní části amerického kontinentu, bylo vedením safariparku rozhodnuto umístit naši trojčlennou rodinku kapustňáků (samici Floru, samce Ballona a jejich potomka Iggyho) do expozice střední a jižní Ameriky. V období příštích dvou let vedení safariparku počítá s rozšířením chovu o 1 - 2 jedince.

(zdroj informací: Wikipedia)



CHŘESTÝŠ ZELENÝ

1. dubna 2018 v 19:33 | Safaripark Press |  SEVERNÍ AMERIKA


Jediným zástupcem jedovatých hadů severoamerického kontinentu je v našem safariparku v současné době chřestýš zelený, který pro mnohé návštěvníky nemusí být preferovaný druh zvířete, ale rozhodně stojí alespoň za trochu pozornosti.
Chřestýš zelený je jedovatý zmijovitý had z podčeledi chřestýšovitých, vyskytující se na západě Spojených států amerických (především ve státu Texas), jihozápadu Kanady a na severu Mexika.
Měří až 120 centimetrů na délku. Identifikační znaky se obvykle liší s ohledem na poddruhy chřestýše zeleného. Navzdory svému českému jménu je však zbarvení kůže tohoto hada vždy světle hnědé, zatímco hřbetní vzorování je složeno zejména z tmavě hnědých skvrn. Hlava je výrazného trojúhelníkovitého tvaru. Stejně, jako ostatní chřestýši je vybaven chřestítkem na konci ocasu, jež je tvořeno zrohovatělými články kůže, rovněž je had vybaven i tepločivnými jamkami, s jejichž pomocí je schopen detekovat teplo vydávané živočichy v okolí.




Obývá prérie, travnaté planiny a buše. Některé z poddruhů však dávají větší přednost například jeskyním či zalesněným oblastem. Občas dokonce využívá nor ostatních živočichů jakožto vlastního úkrytu.
Chřestýš zelený loví celou variaci odlišných zvířat, nejčastěji kořistí však bývají hlodavci jako myši a krysy, či dokonce veverky, psouni a malí zajíci, stejně jako na zemi hnízdící ptáci. Méně obvyklou kořistí bývají obojživelníci a jiní hadi.
Nejedná se o příliš agresivního hada, v případě ohrožení využívá, stejně jako jeho příbuzní, svého chřestítka na ocase.
Jed chřestýše zeleného je poměrně silný. Při kousnutí had vpouští do těla kořisti či potenciálního nepřítele svými zuby 20-55 % uskladněného jedu, což je dostatečné množství pro zabití dospělého člověka.
Tento druh je živorodý, samice rodí v období mezi srpnem a říjnem, přičemž v jednom vrhu může být 4-12 mláďat. Ta po narození měří 22-28 centimetrů na délku.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

LEGUÁN ZELENÝ

31. března 2018 v 7:17 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Leguán zelený je nejznámější druh ještěra z čeledi leguánovitých, který je obyvatelem lesních oblastí tropické Střední a Jižní Ameriky. Přebývá převážně na vysokých stromech zvláště v blízkosti vodních ploch. Obvykle je zelený nebo našedlý, zbarvení však může být i odlišné dle místa výskytu. Jsou uznávány dva poddruhy; Iguana iguana iguana, který žije od Kostariky až po Brazílii a na Karibských ostrovech a Iguana iguana rhinolopha, který má na nose 3-4 malé růžky a vyskytuje se v jižním Mexiku a severní Kostarice. Dále byl leguán zavlečen i na Floridu a Havajské ostrovy.




Má ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami s dlouhými a zahnutými drápy, které mu umožňují udržet se na stromech, a s dlouhým ocasem delším než celé tělo. V nebezpečí se z něj stává účinná obranná zbraň. Typickým znakem tohoto leguána je výrazný hřeben ze zahnutých trnů a hrdelní lalok. Tento prokrvený lalok mu napomáhá v termoregulaci, a využívá jej rovněž při námluvách nebo hájení svého teritoria. Délka těla dosahuje 1-2 m, může vážit 3-5 kg. Samice je o něco menší a lehčí. Leguán zelený je býložravec. Tento ještěr velmi dobře šplhá a plave. Mezi přirozené nepřátele leguána zeleného patří kočkovité šelmy, krokodýli, hroznýši, opice a draví ptáci.




V době rozmnožování spolu samci leguánů často bojují a stávají se teritoriálními. Samice kladou 20-40 vajec do podzemních hnízd a mají 1 snůšku během rozmnožovací sezóny. Mláďata jsou po narození jasně zelená a měří až 27 cm. Mezi mláďaty po narození funguje jakási spolupráce - společně loví a spolu také nocují.
Leguán zelený je hojně chovaným plazem. V dobrých podmínkách se dožívá až 25 let. Safaripark pod Klíčem chová samce tohoto leguána. Jeho dopárování v dohledné době neplánujeme.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Další japonské přírůstky jedou do safariparku

27. března 2018 v 23:43 | správce safariparku |  NOVINKY
I když bych neměl prozrazovat co japonského dorazí, udělám vyjímku. Na cestě je již samice makaka červenolícího s mládětem
Dalšími přírůstky v safariparku, které časem dorazí z Japonska budou leguán mořský, želva hvězdnatá, krokodýl mořský, chameleon jemenský, hatérie novozélandská a možná i orel východní.
Řekl jsem si, že je dobré si udělat radost a trochu oživit expozice safariparku něčím netradičním. Doufám, že moje aktivity budou zpestřením i pro návštěvníky.

MROŽÍ PŘÍRŮSTEK

27. března 2018 v 23:14 | Safaripark Press |  NOVINKY
Skupinka mrožů v expozici polárního a mořského světa je nově posílena o další samici, foto viz níže.



OREL OZDOBNÝ

25. března 2018 v 19:04 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Orel ozdobný ( Spizaetus ornatus ) je dravý pták z tropické Ameriky . Tento pták se vyskytuje ve vlhkých tropických lesích z jižního Mexika a poloostrova Yucatán , do Trinidadu a Tobaga , na jih do Peru a Argentiny .
Tento druh orla je pozoruhodný díky svým živému zbarvení, které se výrazně liší mezi dospělými a nedospělými ptáky.
Jedná se o středně velkého dravce vysokého přibližně 56,0 až 68,5 cm, dlouhého 117-142 cm a vážícího asi 0,9 - 1,6 kg. Má výrazný špičatý chochol, široká křídla a dlouhý, zaoblený ocas.





Jeho kořistí (může vážit někdy až 8 kg) jsou ptáci jiných druhů (volavky, křepelky, holubi, papoušci ...), menší druhy savců (aguti, veverky, potkani, opice) a občas i plazi.
Středo a jihoamerickou expozici safariparku nově obohatil samec tohoto orla, kterého k nám byl dopraven až z Japonska. Věříme, že v dohledné době se ve výše uvedeném expozici vedle tohoto dravce objeví nově i harpyje pralesní, o jejíž získání vedení safariparku usiluje již poměrně dlouho.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)





První novinka letošního jara

23. března 2018 v 18:54 | správce safariparku |  NOVINKY
Krátké upozornění.

Již brzy v safariparku nový druh orla - orel ozdobný.

Nová panda červená

13. března 2018 v 23:30 | Safaripark Press |  NOVINKY
Díky příznivému počasí jsem dnes navštívil po několikaměsíční pauze pražskou zoo. Podařilo se mi získat přírůstek do asijské expozice - pandu červenou č.5.



MEDOJED KAPSKÝ

11. března 2018 v 23:01 | Safaripark Press |  AFRIKA


Novými obyvateli africké expozice našeho safariparku se stal mladý pár medojedů, které jsme pojmenovali Lojza a Líza. Byli k nám dovezeni v rámci tentokrát již ve vlastní režii pořádané akce Německo. Medojedům se u nás od prvních dnů daří zjevně dobře, o čemž svědčí narození mláděte.
Medojed kapský je šelma z čeledi kunovitých, zástupcem podčeledi medojedi a rodu medojed. Medojeda lze najít v celé Africe v různých biotopech. Je schopen žít na savanách, v lesích i skalnatých oblastech. Často je jeho výskyt zaznamenán při okraji pouští. Dále obývá jihozápadní Asii od Jordánska a Turkmenistánu po Indii. Dnes žije i v Malé Asii, kde ale není původním druhem. V angličtině se druh nazývá honey badger, neboť se zjevem i pohybem velmi podobá jezevci.




Je dlouhý asi 70-105 cm, vysoký do 30 cm a váží do 15 kg. Samci jsou větší a těžší. Medojed je robustní, svalnaté zvíře se širokou hlavou a velmi malýma očima a ušima. . Horní polovinu těla má zbarvenu stříbro-šedě, zbytek těla černě. Srst je hrubá a chrání ho stejně jako silná kůže proti uštknutí nebo bodnutí žihadlem. Má velice krátké silné nohy. Přední jsou relativně svalnatější a pohyblivější než zadní. Drápy předních nohou usnadňují hrabání v písčitém povrchu a mohou být až 4 cm dlouhé. Drápy na zadních nohou jsou malé.
Je aktivní převážně v noci. Žije samotářsky, v párech nebo malých skupinách. Samci a samice se stýkají hlavně v době páření. Buď si budují doupata sami, nebo využívají doupata po jiných zvířatech. Samice po 6-8 osmitýdenní březosti rodí nejčastěji 1 až 2 slepá a hluchá mláďata, jež jednou za pár dní přemisťuje přenášením v tlamě. Chrání je tak před predátory. Mláďata zůstávají s matkou déle než rok, během kterého je matka naučí lovit. Samec se na výchově mláďat nepodílí.




Tato šelma je všežravá, loví ptáky, plazy i savce, ale dokáže si pochutnat i na ovoci a různých hlízách, nepohrdne ani mršinami. Díky své rychlosti, síle a extrémní odolnosti vůči jedům loví i prudce jedovaté hady. Med a larvy včel jsou pro něj pochoutkou.S hledáním medu mu pomáhá pták medozvěstka, který požírá larvy a vosk včel. Navede medojeda k úlu a počká, až hnízdo rozbije.




Medojed je na svou velikost agresivní a silné zvíře, dokáže přemoci útočníka (či kořist) většího, než je sám. Je veden v Guinessově knize rekordů jako nejvíce nebojácné zvíře. Zdá se, jako by měl málo vyvinutý pud sebezáchovy. Nemá přirozené nepřátele díky tomu, že je od přírody skvěle vybaven pro boj. Při ohrožení vylučuje ze žláz páchnoucí sekret podobně jako skunk, a tím odvrátí nepřítelův útok. Jeho kůže je velmi volná, a proto se při napadení shora dokáže otočit o 180 stupňů. Pokud se podaří jedovatému hadovi prokousnout medojedí kůži a uštkne ho, může medojed vykazovat několik hodin známky otravy, ale většinou se poměrně brzy zotaví. Stává se, že je zabit levhartem či lvem, ale obvykle se těmto kočkám dokáže ubránit. V zajetí se může medojed dožít až 26 let, ve volné přírodě je to zřejmě podstatně méně.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

HADILOV PÍSAŘ

11. března 2018 v 21:52 | Safaripark Press |  AFRIKA


Hadilov písař je velký, převážně na zemi žijící pták. Vyskytuje se v savanách a polopouštích na jih od Sahary v různých nadmořských výškách od pobřeží až do vnitrozemí. Je to v Africe stále běžný druh. České jméno hadilov vystihuje jeho schopnost obratně lovit hady (i jedovaté).
Dosahuje délky těla až 150 cm, výšky do 130 cm a rozpětí křídel asi 2 m. Zbarvení těla je bílo-šedé s černě zbarvenými místy (nohy, chocholka a ocas). Má dlouhé tenké nohy s pařáty uzpůsobenými lovu ze země. Na týle má chocholku per, která se staví při rozrušení. Na ocase má dvě dlouhá centrální pera, která při letu přesahují ocas. Dospělí ptáci mají na tvářích červené skvrny bez peří, mladí žluto-oranžové. Samec má delší ocasní pera i chocholku.




Hadilovové žijí celý život ve stejném páru, společně loví, stavějí velké ploché hnízdo ve větvích stromů a brání vlastní teritorium o rozloze až 45 km čtverečních.
Živí se malými obratlovci jako drobnými savci, ještěrkami, hady a hmyzem, občas ptačími vejci. Vyhledávají živou potravu. Kořist loví pomocí zobáku nebo spárů ze země. K tomu slouží extrémně dlouhé nohy. Pták cupitá drobným krůčky a plaší kořist, kterou pak opakovaně zasahuje pařáty a zobákem. Křídla používá jako štít. Denně urazí za potravou až 20 km, před setměním se ale téměř vždy vrací ke svému hnízdu.
Samice snáší 1-3 vejce v odstupu několika dní. Po 6 týdnech se líhnou bílá, nebo světle šedá mláďata. Krmí je oba rodiče. Nejprve natrávenou potravou, později celými mrtvými kusy, nakonec jim nosí živé živočichy. Takto se o mláďata starají až 6 měsíců.




Hadilovové umí létat, ale nečiní tak často. Jsou velmi dobrými běžci, do vzduchu se vznášejí v době toku nebo při útoku ze strany velkých šelem.
Hadilovy nejvíce ohrožuje ztráta obývaných lokalit v důsledku aktivity člověka, přirozených nepřátel má málo (velké kočkovité šelmy a dravci lovící mláďata). I přes dosavadní hojnost je chráněn Africkou konvencí na zachování přírody a přírodních zdrojů. Hadilov je pro svou schopnost lovit hady v Africe občas ochočován a zemědělci cvičen na ochranu hospodářství. Je národním symbolem Súdánu a Jihoafrické republiky.
Africkou expozici safariparku nově obohatil svou přítomností samec tohoto zajímavého ptačího druhu, kterého jsme pojmenovali Sago. Aktuálně je vedením safariparku hledána pro Saga vhodná partnerka.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)



MAMBA ZELENÁ

11. března 2018 v 11:02 | Safaripark Press |  AFRIKA



Druhy jedovatých hadů v africké expozici zastupuje též i mamba zelená, kterou jsme před časem získali z Německa společně s mambou černou.
Mamba zelená, také mamba západoafrická je velmi rychlý, hbitý, útočný, dlouhý, tenký a vysoce jedovatý převážně stromový had z čeledi korálovcovitých. Je menší než její příbuzná mamba černá. Vyskytuje se v jižním Senegalu, Gambii, Guineji-Bissau, Guineji, Sieře Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Togu, Beninu, a na jihovýchodě Nigérie. Objevuje se i v nejjižnější části Mali podél hranice s Pobřežím slonoviny, v západním Kamerunu a v Gabonu.
Mamba zelená je největší ze stromových mamb. Délka dospělého jedince se pohybuje mezi 1,8 až 2,2 metry. Hlava je plochá a protažená, oči jsou středně velké, s kulatými zornicemi a žlutohnědou duhovkou. Obvyklé zbarvení je zelenavě žluté, olivově zelené či smaragdově zelené.
Mamba zelená žije především v pobřežním tropickém deštném lese, v houštinách a v zalesněných oblastech Západní Afriky. Přestože se nachází převážně v hustých pralesech, dokáže přežít i v oblastech, kde byly vykáceny stromy, pokud je tam dostatek křovin.
Jde o převážně denního tvora, může však být aktivní i v noci. Přesto, že je stromový had, pohybuje se často i po zemi, kde je na zemi při lovu stejně doma jako ve větvích. Potravu mamby zelené tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem. Jelikož se tento druh hada nestřetává s člověkem příliš často, nebývá lidí uštknutých mambou zelenou mnoho. Převážná většina zaznamenaných případů však byla smrtelná.
Mamba zelená nemá žádné přirozené nepřátele. Největší nebezpečí pro ni představují lidé a draví ptáci.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

Kam dál