Další model - samec fosy

Úterý v 13:04 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ
Již delší dobu se nic na blogu neděje a zde je důvod. Zatím nevytvářím článek o fose jako takové, ale hodlám Vás dnes seznámit s mým novým modelem - samcem fosy. Je ještě ze staré hmoty Fimo, jejíž zbytky jsem tak využil.









 

Sliby se mají plnit nejen o vánocích

12. června 2018 v 21:26 | správce safariparku |  MODELOVÁNÍ
Již delší čas jsem se zde na blogu nerealizoval. Důvodem je moje každoroční návštěva Safari parku ve Dvoře Králové, kde jsem načerpal nejen inspiraci pro další modelování, ale také odpočíval podle svých představ. Můj pobyt trval tři dny, pořídil jsem si spoustu fotografií pro radost a také jako podkladů pro modelování. Fotky ze Dvora Králové uveřejním v horizontu jednoho týdne na rajčeti, na což samozřejmě upozorním zde na blogu.
Druhým důvodem je výroba již slibovaného modelu samce fosy madagaskarské, který se zrovna v těchto chvílích vypaluje. S modeláží samice začnu zřejmě do několika dní. Ačkoli jsem si myslel, že půjde oproti antilopám o jednodušší modeláž, opak se stal pravdou a týden práce bylo málo. Zbývá zahlazení některých nerovností na modelu a nátěry, které jsou pro mě osobně vždy zdlouhavé.
V červenci budu již pokračovat ve výrobě další antilopy, kterou mám v modelářském záměru již nejméně rok. S psaním článků si proto dávám v současnosti malou pauzičku. Není kam spěchat článků ke čtení a prohlížení je na blogu docela slušná zásoba.

SUP HIMALÁJSKÝ

5. června 2018 v 23:42 | Safaripark Press |  ASIE


V asijské části Safariparku pod Klíčem chováme staršího samce supa himalájského, který k nám přicestoval před několika lety z Německa.
Sup himálajský je mohutný jestřábovitý dravec. Jak už napovídá jeho druhové jméno, obývá pohoří Himaláje od severního Pákistánu a Indie, přes Tibet, Nepál, Bhútánu až přes centrální Čínu a Mongolsko. Obvykle se vyskytuje v nadmořské výšce okolo 1500 - 4000 m. V Nepálu je však jeho výskyt zaznamenán až do 5000 m.n.m.




Sup himálajský váží až 12 kg, délka těla činí 116-150 cm a rozpětí křídel dosahuje 280-310 cm. Je podobný supovi bělohlavému, ale je větší. Má dlouhý, zdánlivě holý krk s jemným prachovým peřím a nápadný límec z bílých per.
Živí se mršinami velkých savců, ojediněle mláďaty a menšími zesláblými zvířaty. U zdrojů potravy se nezdržuje ve větším počtu jedinců, ostatní od nalezené mršiny agresivně vyhání.




Supi hnízdí v párech nebo v menších skupinách čítající do šesti párů, a to obvykle na skalních římsách a výběžcích a na útesech. Samice klade do hnízda jedno vejce, a to na začátku roku v lednu. V sezení na vejci se střídají oba partneři po dobu necelých dvou měsíců. Vylíhlé slepé a holé mládě oba rodiče krmí vyvrženými kousky natráveného masa.
Tento druh dravce v současnosti nepatří mezi příliš ohrožené, ale stejně jako u jiných druhů supů i u něho se začíná projevovat pokles počtu. Důvodem je činnost člověka, přesněji řečeno lék diclofenac, kterým veterináři podávají hovězímu dobytku. Sup, který pozře maso uhynulého zvířete léčeného diclofenacem, uhyne během několika dní z důvodu selhání ledvin.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia, ZOO Liberec, AtlasZvířat.cz)
 


Fosa a další modely

5. června 2018 v 20:09 | Safaripark Press |  MODELOVÁNÍ
Po přímorožcích šavlorohých je nyní na řadě fosa, potažmo pár těchto zvířat. Podařilo se mi shromáždit slušnou hromádku předloh, takže bude podle čeho modelovat. Madagaskar je u mě ve sbírce zastoupen velmi slabě - dva druhy lemurů a jeden druh želvy. Fosy tak budou velice příjemným zpestřením. Navíc šelmy jsem dosud moc nemodeloval. Takže mám před sebou další výzvu.
Kdy se fosy premiérově objeví v africké expozici záleží na tom, kolik volného času budu mít k dispozici ( obecně -pokud ho mám dostatek, tak to vychází na jeden až dva modely týdně).
Rád bych ale tyto modely stihl do konce června, abych mohl následně pokračovat volným tempem na mém dlouhodobém tématu afrických antilop. (je z čeho vybírat - nyala horská, hirola, antilopa skákavá, voduška, kudu malý, přímorožci všech druhů, antilopy Derbyho, impaly, kudu velký, pakoně, buvolec běločelý ..... ) . Mimo antilopy si pro zpestření občas střihnu také něco dalšího, co je třeba dopárovat či rozšířit skupinku (horské gorily. medvěd brýlový ....).
Pokud chci mít sbírku opravdu v něčem originální, tak je třeba zkrátka tvořit. Koupit si model je pro sice fajn věc, ale když se mi podaří vyrobit něco vlastního, tak radost z nového modelu nesrovnatelně větší. Úžasný

PŘÍMOROŽEC ŠAVLOROHÝ

3. června 2018 v 17:31 | Safaripark Press |  AFRIKA


Africká expozice se může pochlubit vzácnými chovanci, kterými je trojice přímorožců šavlorohých - samec Takko a samice Nyota a Nzuri. Takko žil u nás tři roky osaměle a a novinkově se k němu v těchto dnech se konečně podařilo sehnat partnerky. Výhledově je k této trojici plánováno pořízení dalších dvou samic.




Přímorožec šavlorohý dříve obýval velkou část severní Afriky. Je vysoký přes metr, na délku měří až 2,4 m a váží kolem dvou set kilogramů. Většina srsti je zbarvena bíle, krk, prsa a část obličeje je zbarveny zrzavo-hnědě. Dlouhé zahnuté rohy, které mají obě pohlaví, jsou až přes metr dlouhé a samci je využívají při soubojích o samice.
Obývá vyprahlé stepi a pouště, kde spásá téměř všechnu vegetaci, která v těchto podmínkách roste. K životu v tvrdých podmínkách má několik adaptací, které mu dovolují přežít. Má výkonné ledviny, potí se, až pokud teplota přesáhne zhruba 40 °C, dokáže vydržet několik týdnů bez vody, kterou z velké části přijímá z potravy a velká kopyta mu napomáhají rozložit celou váhu zavalitého těla na měkkém písku.




Žije ve smíšených stádech. V období rozmnožování spolu samci agresivně bojují o samice, přičemž využívají rohy.
Samice se před porodem odpojí od stáda a o samotě porodí mládě, které po narození váží až 15 kg. Samice se následně vrací ke stádu a mládě odstavuje již ve věku 14 týdnů. V zajetí se může přímorožec šavlorohý dožít více než 15 let.




Dříve byl přímorožec šavlorohý hojně rozšířeným savcem v saharských oblastech, v současnosti je v přírodě díky lovu zřejmě vyhynulý, ačkoli existuje tvrzení, že malá populace ještě žije v Čadu a Nigeru. Záchranářská opatření byla odstartována v 60. letech 20. století. V současné době probíhají pokusy o znovuoživení populace ve volné přírodě.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

LVÍČEK ZLATÝ

1. června 2018 v 20:53 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA


Jihoamerická expozice se může pochlubit novým přírůstkem, a to samečkem lvíčka zlatého, který k nám přicestoval v minulých dnech z Německa. Lvíček sám dlouho nezůstane a již dnes je jisté, že se v dohledné době vedle něho objeví samička.




Lvíček zlatý je malá opice z čeledi kosmanovitých obývající jen malé území jihovýchodní Brazílie (Mata Atlântica), konkrétně tropické pralesy při Atlantiku. Tento druh byl těžce postižen odlesňováním, a proto se v 60. letech minulého století na něj soustředila pozornost ochránců. Byl chován v zajetí, rozmnožen a znovu vysazen do přírody v severovýchodní Brazílii. Jeho situace je však stále špatná následkem poškození prostředí. Neexistuje souvislý lesní areál, kde by mohli lvíčci žít.
Lvíček zlatý je asi dvakrát větší než ostatní kosmani a tamaríni, má dlouhou hřívu hedvábné, zlaté zbarvené srsti a šedavý obličej. Jedná se mrštné zvíře, které se umí velmi rychle pohybovat po stromech. Nikdy nežije samotářsky, minimálně v párech, ale více v malých skupinkách, které se dorozumívají bohatou škálou nejrůznějších zvuků. Jsou to velmi inteligentní zvířata, která dokáží před nebezpečím rychle uprchnout. Pokud se objeví nebezpečí a strážní opice vydá poplašný zvuk, lvíčci zmizí hluboko v korunách stromů.




Jeho hlavními predátory jsou dravci, velké kočky a hadi. Tropický prales poskytuje důležitý zdroj potravy lvíčka; malý lvíček spoléhá na dešťovou vodu a na dostatek hmyzu u vodních nádrží, na různé plody a jiná menší zvířata obývající kůru na stromech.
Samice rodí nejčastěji jedno nebo dvě, vzácně i tři mláďata po 132 až 134 dnech březosti. Samici pomáhá i samec, kterému je samice jen občas půjčuje a to pod přísným dohledem. Nejprve je několik týdnů kojí, poté jim začne pomalu dávat i pevnou potravu (nejčastěji hmyz), kterou pečlivě rozmačká ve svých prstech.
Lvíček zlatý je zapsán Červeného seznamu IUCN do kategorie "ohrožených druhů". Přesto se v některé zdroje jej uvádí jako "kriticky ohrožený druh" díky odhadům, že ve volné přírodě žije přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.

(zdroj informací: Wikipedia, Chovzvířat.cz)

TUKAN OBROVSKÝ

27. května 2018 v 23:03 | Safaripark Press |  STŘEDNÍ A JIŽNÍ AMERIKA
Vedle několika papoušků rodu ara se v jihoamerické expozici mohou návštěvníci setkat i s tukany. Jedním z našich tukanů je sameček tukana obrovského Bonito, který u nás zatím žije sám. Věříme, že se k němu již brzy podaří sehnat samičku.




Tukan obrovský je pták s typickým zavalitým tělem a s dlouhým, mohutným a barevným zobákem. Je největší ze všech 37 druhů tukanů.
Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe, zde obývá hlavně nížinné a horské lesy. Žije většinou v párech nebo tvoří malé skupiny.
Dorůstá délky kolem 60 cm, zobák má dlouhý až 19 cm. Barva peří je černá, jen na prsou, krku a kořeni ocasu je čistě bílá. Kolem očí je zbarven do žluta. Zobák hraje všemi odstíny žluté a oranžové, špička je černá. Tukan svůj velký zobák používá k regulaci teploty.




Živí se hlavně různými plody, bobulemi a ovocem, občas si potravu zpestří bezobratlými živočichy či drobnými obratlovci.
V době námluv přináší sameček ve svém zobáku samičce pěkně vybarvený a zralý plod (většinou nějaké bobule nebo jiné ovoce), který sám vybere, a tím si získá samičku. Tukani nejsou moc dobří letci, na zemi i po větvích se pohybují poskakováním. Proto jsou největšími šplhavci na světě.




Spí v dutinách starých stromů, zde také klade samice vejce. Mláďata jsou většinou dvě, výjimečně čtyři. Líhnou se po 18 denní době inkubace. V hnízdě zůstávají mláďata dalších asi 7 týdnů. Nejdříve je rodiče krmí šťávou z plodů, postupně přecházejí na pevnou potravu. Tukani se můžou dožít i 15 let.
V zajetí, především v zoologických zahradách, je chován často. Jen málo zoologickým zahradám se jej však podařilo rozmnožit.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

HATÉRIE NOVOZÉLANDSKÁ

25. května 2018 v 10:36 | Safaripark Press |  AUSTRÁLIE


Ve speciálně zařízené klimatizované ubykaci v australské expozici chováme vzácnou hatérii novozélandskou, která je pro nás velmi cenným přírůstkem a jejíž pořízení pro vedení safariparku bylo poměrně náročné.
Hatérie novozélandská (tuatara) patří do prastarého řádu druhohorních plazů. Je to po všech stránkách unikátní živočich a posel z dob dinosaurů.
Dosahuje délky 50 až 80 cm. Samečci mohou vážit až do 1 kg, samičky o 0,5 kg méně. Vzhled hatérií se od druhohor nezměnil. Její domorodé jméno (pochází ze staré maorštiny), tuatara, znamená nesoucí šípy, a značí řadu špičatých šupin, které má hatérie na hřbetě. Hatérie má celkem tři oči, dvě na obvyklém místě a jedno na temeni hlavy. V mládí je toto oko vidět, později jej však překrývají šupiny. V žádném případě však hatérie tímto okem nevidí, možná slouží k vnímání množství světla, ze kterého pozná, jak má dlouho setrvat na slunci.




Je schopná tzv. kaudální autotomie, tedy že může odvrhnout část svého těla a uniknout tak nebezpečí. Odvržená část se ještě chvíli pohybuje a odpoutává tak pozornost.
Zuby hatérií jsou na rozdíl od většiny jiných obratlovců pevně spojeny s lebkou. Unikátním způsobem kousání, při němž jediná řada zubů v dolní čelisti zapadá mezi dvě řady v čelisti horní, precizně odkrajují jednotlivá sousta. Živí se především hmyzem, případně také malými ještěrkami.




Hatérie je noční živočich, i když se občas potřebuje ohřát na slunci. Má velice nízkou obvyklou teplotu těla (12 °C), pohybuje se proto velmi pomalu. Pro svůj život potřebuje chlad. Při pohybu se nadechuje každých sedm sekund, v klidu jednou za hodinu. Dospělé velikosti dosáhne až za 20 let. Díky pomalému metabolismu jsou dlouhověké - nejstaršímu známému jedinci tohoto druhu bylo v roce 2009 111 let. Dospělí jedinci se páří ve věku kolem 20 let. Zárodek se utváří 1 rok. Samice klade až 15 vajíček s bílou skořápkou. Po nakladení vajec se již o ně nikdo nestará. Mláďata se líhnou za 13-15 měsíců.
V minulosti bylo rozšíření hatérií v rámci Nového Zélandu podstatně větší, ale po introdukci krys a koček zůstaly zachovány jen na některých menších ostrůvcích. V současnosti jsou hatérie ve své domovině přísně chráněny.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

KAMZÍK HORSKÝ

24. května 2018 v 23:36 | Safaripark Press |  EVROPA


Kamzík horský je druh divoké horské kozy, jehož domovem jsou hlavně vysokohorské oblasti Alp , Tater, Karpat, vyskytuje se i na Balkáně a v Turecku. V Česku byl uměle vysazen v Jeseníkách a Lužických horách na počátku 20. století. Kamzičí populace u nás je nejzdravější v Evropě, např. v Alpách je u kamzíků častá prašivina.




Výška kamzíka v kohoutku činí až 0,85 m, délka těla do 1,30 m, váha do 36 kg, ocas měří 3 - 8 cm a lebka kolem 20 cm. Má dlouhé končetiny a tělo je poměrně masivní. Hnědá srst je v zimě zbarvena velmi tmavě, na zadních končetinách mají bílé skvrny a dolní části tváří jsou také bílé. V létě je srst světlejší, jedině horní část tváří, hřbetní podélný pruh a dolní část končetin zůstávají dosti tmavé. Hrdý postoj a hákovité růžky jsou znaky, které umožňují kamzíka přesně určit. Samec má často větší rozměry než samice.




Kamzíkovi se připisuje obliba pro pastviště ležící ve výškách nad 2000 m. Toto ale vždy neplatí, což dokazuje jeho přítomnost v lesích v nižších nadmořských výškách. Je tomu tak proto, že život na skalách mu neposkytuje nutnou potravu ani na jaře a v létě, ale též kvůli většímu ohrožení v nekrytém terénu.
V létě se kamzíci živí divokou trávou a nízkou vegetací, ale neopomíjejí ani bobovité rostliny, zvláště alpský jetel. V zimě, kdy čelí omezením v potravě a pokud sněhová pokrývka není příliš silná, se uspokojí se suchými bylinami a přechází pak k režimu, kdy si vystačí s větévkami listnatých dřevin, lišejníky a letorosty jehličnanů.




Kamzíci část roku žijí ve společných stádech, které vedeny jsou zásadně starší samicí. V určitých době ale vznikají stáda, kde jsou výlučně kamzice a jejich potomstvo, nebo jsou skupiny složeny pouze z kozlů.
Na konci října a začátku listopadu přichází říje. Samci jsou polygamní, v této době bojují a snaží se zaujmout samice. Souboje většinou končí určením dominantního samce (který na místě zůstává) a poraženého soupeře (který odtáhne pryč). Vážná zranění soupeřů jsou velmi vzácná.
Březost trvá 160 - 170 dní, asi tři týdny před porodem se samice oddělí od stáda. Dochází k němu na rozhraní května a června.
Krátce po narození mládě svou matku všude následuje, a i když kojení trvá přibližně 2 měsíce, kůzle samo spásá jemnou vegetaci už 30 dní po narození. V naprosté většině kamzice rodí jen jedno mládě.
V evropské expozici safariparku chováme mladého samce kamzíka, který sám určitě nezůstane. V dohledné době je počítáno s vytvořením menší skupinky těchto zvířat.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

LEGUÁN MOŘSKÝ

23. května 2018 v 11:36 | Safaripark Press |  POLÁRNÍ a MOŘSKÝ SVĚT


Leguán mořský je vejcorodý ještěr, žijící na ekvádorském souostroví Galapágyv Tichém oceánu, dorůstající do délky 1 metru.




Vyznačuje se masivní hlavou a velkým tělem. Jako jediný z ještěrů hledá potravu v moři. Živí se mořskými řasami u souostroví Galapágy. Je navyklý na nízké teploty a přebytek soli. Dospělý jedinec se může ponořit až do hloubky 12 metrů a být pod hladinou oceánu déle než hodinu. Za normálních okolností však loví pomocí nehlubokých ponorů a lov netrvá déle než 10 minut. Pokud leguáni nehledají potravu, sluní se na kamenech a skalách. Často lze pozorovat až tisícové houfy leguánů na jedné části pobřeží. Během páření jsou samci agresivní a bojují mezi sebou o samice. Dobrých míst k hnízdění je tak málo, že tisíce samic často kladou společně vajíčka do písku. Obvykle samice naklade 1 až 6 vajec. Mládě se líhne za 2-3 měsíce. Mláďata shánějí potravu v přílivové zóně a ukrývají se v rozsedlinách kvůli rackům a jiným mořským ptákům, kteří by je mohli sežrat.




Vzhledem k jeho potravní specializaci je chov leguána mořského v opravdových zoologických zahradách prakticky vyloučen. Mořský svět našeho virtuálního safariparku si však může chov i takovýchto druhů zvířat dovolit (virtuální zoo jsou zde ve výhodě). Návštěvníci se tak mohou seznámit s naším samcem leguána mořského Saltym , který je u nás vyjímečnou novinkou. Mrkající


(ZDROJ INFORMACÍ: WIKIPEDIA)

HROŠÍK LIBERIJSKÝ

23. května 2018 v 10:58 | Safaripark Press |  AFRIKA



Hrošík liberijský žije v hustých pralesích a bažinách na poměrně malém území v západní Africe. Na rozdíl od příbuzného hrocha obojživelného žije skrytě a samotářsky. Zprávy o něm byly léta považovány za výmysly a zajímaly pouze kryptozoologové. V roce 1910 financoval Carl Hagenbeck, ředitel hamburské zoo, výpravu do Libérie. První výprava úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce 1913, znamenala pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu.




Tento příbuzný hrocha sice žije v mokřadech a bažinách, ale většinu času tráví na souši. Vyskytuje se jednotlivě nebo v párech, občas žije v malých rodinných skupinkách. Březost trvá okolo 7 měsíců, rodí se jediné mládě, které samice kojí přibližně do roka. S matkou se mládě zdržuje dva až tři roky.




Délka těla hrošíka je kolem 1,4 - 1,8 m, výška v kohoutku zhruba mezi 75 - 85 kg, hmotnost ž od 150 do 270 kg dle velikosti jedince.
Dle odhadů v přírodě žije 3000 - 5000 hrošíků. V současné době jeho přežití hrošíka ohroženo kácením deštných pralesů. Nebezpečí mu hrozí pytláků. Přežití v přírodě je do budoucna nejisté, naděje je v chovu zoologických zahrad, kde se úspěšně hrošíci množí.




V africké expozici chováme ucelenou rodinku hrošíků - samce Libera, samici Kengi a jejich mládě Oskara. V rámci rozšíření chovu těchto zvířat o nový pár k nám z USA přicestovala mladá samička hrošíka liberijského Bubba, která bude ještě v tomto roce doplněna vhodným protějškem.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)

VÝR VELKÝ

21. května 2018 v 23:44 | Safaripark Press |  EVROPA


Evropská expozice safariparku chová pár výrů velkých, kteří jsou jejími obyvateli již několik let. Samec se jmenuje Buba a samice Bubina.




Výr velký je největší evropskou sovou s délkou těla přes 70 cm, rozpětím křídel až 170 cm. Vážít 2 - 3 kg. Samice je větší než samec. Má nápadná péřová "ouška" a oranžově zbarvené oči.




Nachází se všude, kde má vhodné podmínky pro hnízdění a lov. S oblibou osidluje kamenité stráně, zříceniny s lesy v okolí. Někdy obývá i oblasti beze skal, v takovém případě však vyžaduje dutiny stromů či opuštěná dravčí hnízda.
Žije obvykle samotářsky. Loví za soumraku, často již před západem slunce, kdy létá neslyšně dost nízko nad zemí. Jeho potravou jsou savci do velikosti zajíce nebo mladé lišky, ptáci, příležitostně hmyz.




Koncem března nebo v dubnu si na skalách nebo zříceninách zakládá jednoduché hnízdo. Často je bez výstelky nebo vystlané jen zbytky chlupů a peří z kořisti. Na 2 až 4 vejcích sedí samice sama 32 až 37 dní. Samec jí přináší potravu, kterou jí předává v blízkosti hnízda. O vylíhlá mláďata se samice pečlivě stará, chrání je před deštěm a před žhavými slunečními paprsky. Po jednom až dvou měsících opouštějí mláďata hnízdo a posedávají v okolí. Ve stáří 3 měsíců mladí výři už dobře létají. Dožívá se od 20 do 30 let.



(zdroj informací: zoo Hluboká, Wikipedia)

SUP BĚLOHLAVÝ

20. května 2018 v 22:04 | Safaripark Press |  AFRIKA


Africká expozice je vedle jiných zvířat také domovem supů, a to konkrétně supů bělohlavých. V současnosti chováme tři jedince a není vyloučeno, že tato skupinka se časem ještě rozšíří.
Sup bělohlavý je velký druh dravce a mrchožrouta z čeledi jestřábovitých. Zatímco většina supů má krky holé, sup bělohlavý má krk porostlý jemným bílým peří. Může být vysoký 95-110 cm a jeho rozpětí křídel dosahuje délky 230-265 centimetrů.




Je rozšířený v Asii, Africe a Evropě. Mezi jeho oblíbená stanoviště patří hornaté oblasti, a na základě toho se může zatoulat třeba až do pohoří Alp. V malých hejnech pátrá na těchto dobře umístěných místech po zdechlinách. Nad spatřenou kořistí vydrží kroužit i několik hodin, než se odhodlá k přistání. Na to reagují například hyeny , pro něž je krouživý let supa bělohlavého znamením, že se v jeho blízkosti nachází mršina, o kterou mohou dravce připravit. Tento sup se živí pouze masem a vnitřnostmi, přičemž kostí si nevšímá; na ně se specializuje například sup mrchožravý nebo orlosup bradatý.




K hnízdění si vybírá skalnaté dutiny. Samice snáší zpravidla jedno vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě asi do stáří čtyř měsíců a starají se o ně oba rodiče, kteří je přicházejí krmit. Když mláďata povyrostou, drží se v blízkosti rodičů a doprovázejí je v letu. Dochází-li ke krmení, nepozřou mláďata tvrdé maso a tak vyčkávají, než je z potravy rodiče odstraní. Dlouhé krky jim umožňují prostrčit hlavu i do těch nejmenších míst nebo otvorů v mršině. Díky žaludečním bakteriím bez problému pozřou i silně shnilé maso, prorostlé plísní.

(Zdroj informací pro článek: Wikipedia)


MUFLON

18. května 2018 v 22:24 | Safaripark Press |  EVROPA


V evropské expozici odletošního jara mohou návštěvníci potkat staršího samotářského samce muflona. Byl dovezen z Německa společně s kamzíkem bělákem a kozorožcem. Chovat muflony ve velkém safaripark neplánuje a uvedený exemplář tohoto druhu je čistě expozičním zvířetem.
Muflon je jediný volně žijící zástupce rodu ovce v evropské i české přírodě. Je lovným druhem, jehož odstřel je u nás povolen v posledních pěti měsících roku.
V prehistorických dobách žili mufloni na evropské pevnině, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické, po poslední ledové době žili už pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky. Muflon i jeho nejbližší příbuzný ovce mufloní neboli kruhorohá byli dávno v pravěku domestikováni a stali se základem chovu domácích ovcí.
Z Korsiky a Sardinie se muflon již v historickém období začal šířit po celém Středomoří. Patrně ho znali již staří Řekové, zcela jistě ho chovali staří Římané, kteří jeho maso podávali na hostinách. Používali ho i při hrách v cirku.
Muflon je 100 až 125cm, v kohoutku dosahuje výšky až 75 cm. Ocas měří 10 cm. Starší berani dosahují váhy 50 kg, ovce kolem 35 kg. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze berani, kteří je používají při soubojích. Bývají dlouhé až 80 cm. Muflonky jsou buďto bezrohé, nebo nosí malé růžky, dlouhé nejvýše 16 cm.
Muflon nepatří mezi vybíravé druhy a spásá i kyselé a tvrdé trávy. V celkovém objemu potravy tvoří trávy asi 70 %, listí stromů a keřů 15 % a polokeře okolo 10 %. Pokud nenajde dostatek a vhodné složení potravy, ohryzává kořenové náběhy lesních dřevin, případně kmeny. Dostal se tak do rozporu s ekonomickými zájmy člověka. V mnoha oblastech došlo k výrazné redukci nebo dokonce likvidaci muflonů.




Muflon je typický stádový druh a celý rok žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví, pouze starší berani žijí raději samotářsky. Základem je rodinné stádo, které vodí stará a zkušená muflonka. Stádo hlídá s velkou obezřetností a v nebezpečí varuje ostrým syknutím. Hlas mufloní zvěře je podobný hlasu ovcí, je to krátké bečení, které již z dálky označuje táhnoucí či pasoucí se tlupu.
Doba námluv probíhá v listopadu, někdy i v prosinci. Muflončata se rodí již počátkem března a samičky během jara a léta tak fyzicky vyspějí, že koncem roku již přichází do říje. Tyto muflonky pak přivádějí na svět mláďata koncem června.

(zdroj informací: Wikipedia)

KOZOROŽEC HORSKÝ - ALPSKÝ

14. května 2018 v 21:29 | Safaripark Press |  EVROPA


Kozorožec horský či alpský se vyskytuje se v jižní Evropě, méně pak v západní a jižní Asii a severní Africe, kde obývá pouze horské svahy na hranici lesa nebo i nad ní.
Samci dorůstají výšky v kohoutku kolem 1 metru, délky těla 1,2-1,7 m a mohou až 140 kg. Samice jsou menší a dorůstají zhruba polovičních rozměrů. Samci se od samice tmavými, zahnutými rohy, které jsou u samců významně větší než u samic a u dospělých samců mohou dosahovat délky přes 1 m. Dalším znakem samců je vous pod bradou, který mají jen samci a u starších jedinců je významně delší než u mladších.




Samci své mohutné rohy využívají zvláště jako obranu proti predátorům (převážně vlci, medvědi nebo větší lišky). Mláďatům hrozí velké nebezpečí ze strany velkých dravých ptáků, zvláště pak orlů.




Kozorožci horští jsou býložraví, živí se trávou, mechem, rostlinami, listy a větvičkami. Většinu dne tráví vysoko na prudkých útesech a níže slézají jen za potravou, za kterou se vydávají pozdě odpoledne a večer. Trávení většiny dne vysoko v horách jim napomáhá uchránit se před svými hlavními predátory, kteří na ně útočí zvláště v nižších polohách, tedy většinou při hledání potravy. V zimě se kozorožci stahují do nižších poloh, kde mohou snadněji nalézt potravu. Pokud spatří predátora, prvním impulsem je útěk na prudké útesy, kam se většina predátorů nedostane. Pokud jsou samci zahnáni do úzkých, často používají jako obrannou zbraň i své rohy.




Během léta se často seskupují mladí samci a vytvářejí většinou nevelká mládenecká stáda; spolu s příchodem podzimu se stáda rozpadají a samci si hledají stáda samic, které si snaží přivlastnit. I přesto, že k velmi agresivním bojům o samice používají své mohutné a těžké rohy a ohromnou silou do sebe narážejí hlavami, málokdy dochází ke smrtelným zraněním. Samice je březí zhruba 6 měsíců a během května rodí jediné mládě (velice vzácně dvojčata).
V evropské expozici safariparku chováme v současnosti dva samce kozorožce horského, které jsme získali z Německa. Založení stáda kozorožců zatím u nás není plánováno, uvedení dva jedinci jsou u nás jako expoziční zvířata.

(zdroj informací pro článek: Wikipedia)


Co to asi bude ...

14. května 2018 v 20:42 | Safaripark Press |  MODELOVÁNÍ
Náhled do mé modelářské "kuchyně", vzniká něco nového.




ŽELVA PAPRSČITÁ

14. května 2018 v 8:00 | Safaripark Press |  AFRIKA


Zvířata Madagaskaru jsou v našem safariparku zastoupena dvěma druhy lemurů a nově i želvou paprsčitou, kterou jsme získali letos na začátku jara. Jedná se o zdejšího endemita. Obývá jižní a jihozápadní část ostrova 50 až 100 km od pobřeží. Vysazena byla také na ostrov Réunion.
Želva paprsčitá je býložravá, živí nejčastěji listy, zbytek jídelníčku tvoří květy a ovoce, oblíbené jsou kaktusy opuncie. Váží okolo 16 kg a její široce klenutý karapax měří 40 cm, přičemž u samic dosahuje velikosti asi 24,2 až 35,6 cm a u samců 28,5 až 39,5 cm. Hlava má tupý tvar, samci vlastní delší ocas než samice a jejich spodní část těla, takzvaný plastron, je na zadní části těla více vykrojen. Druh je považován za jednu z nejkrásnějších želv, z každé části tmavě zabarveného krunýře vycházejí světlé linky, které vytvářejí tvar hvězdy. Končetiny s hlavou mají pak zbarvení žlutavé.




Populace želv paprsčitých má klesající tendenci, nebezpečí představuje například lov želv z volné přírody, na Madagaskaru je ročně místními obyvateli uloveno asi 45 000 těchto želv, jejich maso je používáno především o Vánocích a Velikonocích, lovena je rovněž pašeráky z Asie. Další nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, během let 2000−2010 pokleslo o 51−80 %.
Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil želvu paprsčitou mezi kriticky ohrožené druhy, od roku 1975 je zařazena do druhé přílohy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a chráněn madagaskarskými právy. Vyskytuje se ve čtyřech národních parcích.

(ZDROJ INFORMACÍ: WIKIPEDIA)

BONGOLAND

12. května 2018 v 16:15 | Safaripark Press |  NOVINKY
BONGOLAND - nový název pro část africké expozice safariparku, ve které mohou návštěvníci obdivovat chovnou skupinku antilop bongo. Návštěvníky mohu ujistit, že tato skupinka bude i nadále rozšiřována o další zástupce tohoto druhu antilop. Snímky byly pořízeny dnes ráno a zároveň byl upraven článek pro africkou expozici.





















Zubatý přírůstek

8. května 2018 v 8:00 | Safaripark Press |  NOVINKY
Novým přírůstkem australské expozice se stal další jedinec krokodýla mořského, tentokrát jde o samici, kterou jsme pojmenovali Karaka, kterou jsme získali z Japonska.








Nic není nemožné .....

7. května 2018 v 17:04 | Safaripark Press |  NOVINKY
.... a to díky povaze našeho safariparku. Narážím tím na to, že nosorožce sumatránského v žádné zoo s opravdovýmí zvířaty již bohužel nenalezneme. Náš "chov" je ale posílen o nového samce tohoto nosorožce, který se jmenuje Subuh (malajsky úsvit). Jak to tak vypadá, bude nutně potřebovat novou partnerku, takže se zřejmě další a poněkud delší domácí tvorbě určitě nevyhnu. Usmívající se



Kam dál